Mind Altering Science
Konference o psychedelickém výzkumu
University of Amsterdam, 23.-24.10.2010
Set*
Na cestu do Amsterdamu jsem se vydala s velkým vzrušením a zvědavostí. Bylo to pro mě poprvé, kdy jsem navštívila plně oficiální akci věnovanou psychedelickým látkám. Četla jsem mnoho knih a textů od lidí, kteří se snaží vrátit psychedelikům status léků, jenž jim právem náleží. Z Internetu vím, že ve světě probíhá mnoho takovýchto setkání. Viděla jsem fotografie z konferencí proběhlých u příležitosti narozenin Dr. Hoffmana a znám lidi, kteří se zúčastnili.
Sama jsem se však zatím podívala jen do prostředí, kde jsou psychedelika sice běžná, plně akceptovaná a svobodně užívaná většinou lidí, jako jsou třeba některé hudební festivaly, ale stále mají status něčeho, co se nedá dělat úplně otevřeně, a jsou obklopena různými mýty a mylnými představami těch méně informovaných. Tady tomu mělo být zcela jinak. Tématem konference totiž byly aktuální plně legální výzkumy léčebného využití různých psychedelik a všechno kolem nich.
Setting*
Konference se konala v jedné z poslucháren amsterdamské univerzity. Akademické prostředí bylo dotvořeno obrovskými plakáty ayahuascových vizí. V hale se nacházelo občerstvení ve stylu našich Krišňáků :), řada stánků různých psychedelických organizací (např. Erowid, propagátoři ibogainu, apod.) a stánek s úžasnou nabídkou knih místního „psychedelického knihkupectví“ - ano, v Amsterdamu se nachází kamenné knihkupectví specializované na téma psychoaktivních látek, s obrovskou nabídkou knih v angličtině.
Počet účastníků jsem odhadla na 400, oficiální stránky konference říkají 450 :) Byla to pestrá směs lidí. Studenti, výzkumníci, psychologové, psychiatři a terapeuti, a různí alternativně založení lidé mladšího i staršího věku. Jak se ukázalo později v diskusích, naprostá většina přítomných měla osobní zkušenosti s psychedeliky a tedy hluboký zájem na tématu. Ale o přestávce jsem potkala i holandskou studentku, která neužila nikdy nic, přišla ze zvědavosti, a přistupovala ke všemu kolem s velikou otevřeností a zájmem.
Témata
Konferenci zahájil holandský medicínský historik Stephen Snelders přednáškou o historické roli psychedelik v medicíně, a o „stínu historie“, který ovlivňuje možnosti jejich lékařského využití dnes. To byl dobře zvolený začátek. Mnoho lidí, kteří tato fakta ještě neznají, se tak mohlo hned v úvodu dozvědět něco o tom, jak byla psychedelika využívána k léčbě, kolika lidem pomohla, a jaké důvody stály za zákazem jejich užívání a výzkumu.
Následovala velmi sympatická distinguovaná šedovlasá dáma, nizozemská právnička Adéle van der Plas, která se už mnoho let věnuje obhajování osob a organizací užívajících psychedelika v soudních procesech. Byla advokátkou holandské větve církve Santo Daime, jež při svých rituálech používá ayahuascu a podařilo se jí vybojovat si právo činit tak legálně. Obdivovala jsem trpělivost, s jakou se tato paní potýkala s byrokratickými zamotanostmi práva, které zakazuje lidem užívat rostliny pro soukromé účely. Velice názorně nás do této problematiky uvedla, a naznačila i téma, které rozvinul další řečník – otázku protiústavnosti příslušných zákonů jako takových.
Po přestávce přišel na řadu Daniel Waterman, který se už od 90. let věnuje vedení ayahuascových seancí Santo Daime, a zároveň se podílí na snahách o vytvoření nové koncepce přístupu společnosti k psychoaktivním látkám. Jeho přednáška mě oslovila ze všech nejvíce. Hovořil o mnoha společenských mýtech a představách obklopujících „drogy“, o tom, jak samotný užívaný slovní ovlivňuje náš pohled na různé substance a jejich uživatele.
Prosazuje nový pohled na psychoaktivní látky, který by respektoval svobodu jednotlivce a rozlišoval by užívání drog nikoli podle drogy nebo podle záměru, ale podle výsledků. Tj. není důležité, zda si uživatel volí tabák, alkohol, ayahuascu nebo opium. Není ani důležité, zda mu jde o náboženský rituál, léčení nebo relaxaci po práci. Důležité je, zda se při svém užívání chová zodpovědně, tak aby neohrožoval a neomezoval ostatní lidi. Dále je důležité, zda užívání škodí jemu samému – to ale v zásadě je jeho věc a jde spíše jen o to, aby byl řádně informován, než se užívat rozhodne, a za důsledky nesl odpovědnost. Z tohoto úhlu pohledu pak může být užívání drog rozlišováno novým způsobem:
- na užívání, které neškodí společnosti ani uživateli,
- užívání, které neškodí společnosti, ale jen uživateli,
- a konečně užívání škodlivé pro uživatele i společnost.
U škodlivého užívání se dále rozlišuje stupeň škodlivosti (mírný, vysoký) a stupeň informovanosti uživatele (zda rizika zná).
Současný postoj společnosti k drogám je do značné míry založen na představě, že uživatel „drogy“ (kterékoli z démonizovaných substancí „na seznamu“) za sebe není schopen zodpovídat a nekontrolovaně spěje k sebedestrukci a asociálnímu chování. Tato představa je u naprosté většiny uživatelů většiny drog mylná, nepodložená a iracionální, desítky procent obyvatel, kteří užívají nelegální drogy, se celkem zjevně chovají většinou normálně, o nic hůře než ostatní lidé.
Základní myšlenkou přednášky pana Watermana byl návrat k předpokladu, že uživatel psychoaktivních látek je normální člověk, který obvykle je schopen za sebe zodpovídat, a také by se za sebe zodpovídat měl, místo aby se tuto zodpovědnost (zcela neúspěšně) snažil převzít stát v podobě represí.
Předpokládá se, že občan má přirozené právo měnit si vědomí podle svého rozhodnutí – a že je schopen a povinen přitom respektovat ostatní jako kdokoli jiný. Pro právo měnit si vědomí prostředky podle vlastní volby se razí nový termín „kognitivní svoboda“ (přesněji, tento pojem zahrnuje i další svobody, svoboda změny vědomí je jeho součástí). Toto právo by mělo být chráněno ústavou a listinou základních práv a svobod.
Ve světě už existují iniciativy, které se tuto problematiku snaží formulovat právnickou terminologií a začít ji řešit oficiální cestou.
Další příspěvek přednesl Peter Oehen, švýcarský psychiatr a psychoterapeut, a týkal se léčby posttraumatických stavů (PTSD) s použitím MDMA. MDMA byla užívána vždy v několika psychoterapeutických sezeních a bylo dosaženo pozoruhodných výsledků ve zpracování potlačených traumatických vzpomínek a zvýšení kvality života pacientů.
V odpolední bloku pokračoval Anwar Jeewa, šéf jihoafrické kliniky, která se zabývá léčbou závislostí pomocí ibogainu. Shrnul základní fakta o účinnosti ibogainu: ibogain zbavuje pacienty abstinenčních příznaků a u většiny lidí na podstatnou dobu (řádově měsíce) odstraňuje nebo velmi snižuje zájem o drogy.
Pocity z této přednášky jsem ale, protože se problematikou ibogainu zabývám hlouběji, měla smíšené, a nebyla jsem sama. Prezentace působila příliš „bombasticky“ a absolutně, znělo to, jako by se uzdravili všichni, což statisticky není pravda a na kritické a vzdělané publikum to nepůsobilo důvěryhodně. Dále bylo zřejmé, že klinika považuje obecně „drogy“ za „zlo“, léčí například mnoho případů „závislosti na marihuaně“, což v prostředí této konference působilo značně pochybně. I některá další fakta o ibogainu byla nepřesná. Škoda, ibogain by si zasloužil kvalitnější a racionálnější předsavení.
I to bylo poučné, i práci s psychedeliky se zjevně mohou věnovat velmi různí lidé a různé subjekty. Naštěstí tento pán byl doslova ze všech odborníků na konferenci jediný, kdo budil takovéto pochybnosti, všichni ostatní projevovali naprostou integritu a jejich prezentace na mně působily naprosto dotaženě.
Jako poslední hovořil v sobotu Dr. Andrew Sewell, který se věnuje neurologickým účinkům psychedelik. Hlavním tématem jeho přednášky byla léčba clusterových bolestí hlavy pomocí psylocibinu a LSD. Jde o skutečně fascinující záležitost. Clusterové bolesti hlavy jsou záchvatové onemocnění, při kterém je pacient několik týdnů v roce vystaven extrémnímu utrpení. Konvenční medicina je dokáže jen trochu zmírnit. Podání několika jednotlivých dávek LSD nebo psylocibinu vedlo k okamžité úlevě a posléze prakticky vymizení těchto bolestí.
V neděli ráno se první příspěvek Dr. Torstena Passieho věnoval podobnosti mezi přirozenými stavy mozku a stavy, které vyvolávají psychoaktivní látky. Za pomoci mnoha grafů a dat o měření mozkových funkcí demonstroval například, že přirozený stav radostného vytržení a lásky je neurologicky velmi blízký stavu vyvolanému působením MDMA.
Španělský lékař Jordi Riba poté hovořil o účinku ayahuasky, rovněž z pohledu neurologie. Jeho klinické studie zjistily, že ayahuaska je zpravidla dobře snášena fyzicky i psychicky, její podávání zdravým dobrovolníkům je tedy bezpečné. Dále bylo dosaženo mnoha poznatků o mechanismu a průběhu účinků.
Další dvě přednášky se odklonily od přírodovědných a medicínských témat.
David Luke přednesl prezentaci o výzkumu paranormálních schopností pod vlivem ayahuasky a dalších psychedelik. V této oblasti ještě zdá se nebylo dosaženo přesvědčivých výsledků, přednášející však seznámil publikum s mnoha prováděnými výzkumy a jejich metodikou.
Antropolog Konstantin Kuteykin-Teplyakov mluvil o sociálních souvislostech a historickém kontextu užívání enteogenů a o významu přímého pozorování užívání a jeho výsledků v reálném kontextu, mimo umělé prostředí vědeckých studií.
Odpoledne podala švýcarská terapeutka Katharina Kirchner zprávu o svých experimentech s podáváním LSD lidem trpícím život ohrožující chorobou. Zatím bylo k dispozici jen několik málo případových studí, takže nelze vyvozovat závěry, ale její vyprávění o přístupu k terapii a změnách v životech pacientů bylo velmi podnětné a poutavé.
Tématem závěrečné přednášky Dr. Bousy ze Španělska byla opět léčba PTSD (posttraumatického syndromu) pomocí MDMA. Dr. Bouso se tímto tématem zabýval z hlediska neurologického, psychologického i psychosociálního.
V sobotu i neděli proběhly dva bloky věnované výzkumu studentů. V každém vystoupili tři studenti, kteří měli k dispozici zhruba 15 minut. Úroveň těchto minipřednášek byla velmi kolísavá. Nejpozitivnější na nich bylo, že se studenti vůbec tématům psychedelik věnují :) Zaujal mě pouze mladý student kriminologie, který pomocí dotazování mezi svými vrstevníky porovnával užívání LSD v Belgii na konci 60. let a dnes. Dospěl k závěru, že důvody a způsob užívání LSD se příliš nezměnily :) Některé projekty byly zajímavé a byla škoda, že jejich autoři neměli smysluplné množství prostoru, jiné naopak působily velmi začátečnicky.
Diskuse
Na konci konference proběhla rozsáhlá diskuse se všemi řečníky. V publiku se vyprofilovalo okolo dvaceti osobností, které stále znovu a živě kladly otázky :) To bylo nečekané a velmi užitečné zpestření a doplnění konference, protože tito lidé zastupovali rozličné názorové světy. Byli mezi nimi psychiatři a psychologové věnující se terapii a léčbě závislostí, lidé provádějící různé druhy výzkumu, obyčejní lidé zapojení do psychedelické scény, kteří se zajímali o svá práva a svobody i o to, jak bezpečně tripovat, aktivisté z různých oblastí.
Možná nejzajímavější dimenzi dodal této části konference jeden muž okolo 35, zřejmě Holanďan, který působil svým projevem dost jednoduše, zároveň ale měl o problematice psychedelik a „drog“ obecně značný přehled a velmi živě a emocionálně se o ni zajímal. Nebál se projevovat značně radikální názory a vyslovovat obtížné otázky, které by si intelektuálnější lidé asi často rozmysleli, což vyprovokovalo řečníky ke spoustě zajímavých úvah. Například prohlásil, že celá představa o „závislostech na drogách“ je podle něj nesmysl. To samozřejmě vyvolalo reakce terapeutů, kteří mu vysvětlovali, že opravdu je mnoho lidí, kteří své užívání něčeho nezvládají a těžce se ho snaží zbavit, zároveň ale přítomní sociologové uznali, že koncept závislosti je nadužíván, mnoho lidí užívá drogy rozumně a rádi a celá představa „zla, které by člověk dělat neměl“ je nekonstruktivní a měla by se nahradit lepším přístupem.
V závěru se tak konference dotkla mnoha témat, která přesahovala rámec oficiální psychedelické terapie.
Hovořilo se o celosvětových iniciativách o dekriminalizaci a legalizaci psychoaktivních látek. Byly vyslovovány myšlenky o možném způsobu jejich regulace a možných důsledcích a průvodních jevech legalizace (toto téma je ale příliš široké, takže jsme se ho skutečně jen dotkli).
Padla zmínka o uživatelích dalších, nepsychedelických drog a faktu, že i mezi nimi je mnoho dlouhodobě slušných a spořádaných lidí, kteří jsou obětí zkreslených informací a démonizačních mýtů.
Pravda o skutečných účincích a rizicích rozmanitých látek a reálných vzorcích jejich užívání mezi populací je obvykle už desetiletí známa a byla opakovaně doložena vědeckými studiemi, ty se ale nikdy nedostaly k široké veřejnosti ani podle nich vlády nejednaly. Mnoho těchto studií zde bylo zmíněno a byli třeba i osobně přítomni lidé, kteří se na nich podíleli.
Hovořilo se o reálností šancí na brzké společenské přijetí psychedelické terapie nebo dokonce soukromého užívání psychedelik. Někteří přítomní byli velmi pesimističtí a někteří řečníci jim oponovali upozorňováním na aktuální pokroky a úspěchy v této oblasti. Zde mně velmi potěšil p. Waterman, když prohlásil, že se právě vrátil z konference o léčebném využití ibogainu v Barceloně, Ta se podle něj konala pod záštitou ministra zdravotnictví, který byl přítomen a projevil velký zájem o zavedení ibogainu do místniho systému léčby závislostí, protože tento prostředek jednoduše funguje a v oblasti je velký problém se závislostí na heroinu. Tak by to mělo být, krásný záblesk racionality.
Řečníci byli také dotazováni na své vlastní zkušenosti s psychedeliky. Většina z nich samozřejmě psychedelickými zážitky prošla, stejně jako většina publika. Někteří tím překvapili, například advokátka van der Plas, která po několika letech obhajování Santo Daime sama absolvovala ayahuascový rituál a prohlásila, že to byl hluboký nádherný zážitek, který jí mnoho dal do života.
A pak už byl konec.
Nesmírně si vážím toho, že jsem se tohoto setkání podobně naladěných lidí mohla zúčastnit.
Ukázalo, že nová psychedelická generace, generace 90. let, už je plně dospělá a aktivní na všech úrovních společnosti a tentokrát má asi mnohem lepší šance opravdu něco změnit :)
Jeden řečník se s mrknutím zmínil, že jsou i politici, kteří užívají psychedelika ;-)