Dovednostní pravidla, k přečtení tady: https://docs.google.com/document/d/16Pi5cAUSGcxbZtL2gOwW2Alt6z7rPKprrGq7Vh2bG9w/edit?hl=en_US&authkey=COKdiIQD

Hrajeme příležitostně s ohledem na druhé, vyčkáváme na sebe a nehrajeme za druhé pokud to PJ neřekne. Aktivita se očekává 2-3x týdně, ať se to hýbe!

Pro chystanou jeskyni si hráči připraví:
Postavu s životopisem (Rodina, historie, atd). Úrovně nejsou, počáteční dovednosti se dají definovat po cestě.

Svět se publikuje jak odsouhlasíme pravidla. Mám jeden připravený z jiné netové hry, která ale rychle skoncila kvůli neaktivitě hráčů. Nejde na někoho čekat dva týdny, a pak na dalšího zase dva týdny. Kdo ví že nebude online omluví se, a jeho postava půjde doručit nějakou zprávu nebo se pro ní vymyslí jiná činnost která souvisí s příběhem.

Legendy, které vyprávěl staříček, zpívá se o nich v písních v zájezdním hostinci, a které jsou "zaručeně" pravdivé.

Jak zmizela magie
Za časů před tímto světem, všechny bytosti uměly používat magii. Bylo to jako mluvit nebo vykovat sekeru. Magie pomáhala ve všem.
Za těch dávných časů, které nikdo nepamatuje, nebylo císařství ani císařské cesty a pevnosti, jen pobřeží, les, pláně a hory, osídlené národy rybářů a námořníků, kočovných lidí, elfů, trpaslíků a barbarů. Pocestný mohl potkat světlušky, skřítky, gobliny, gnómy, a pomocí magie s nimi mohl promlouvat, a oni mu odpovídali. Tehdy se zrodili první opravdoví mágové, kteří zapisovali všechny poznatky o světě do knih.
Potom přišel Mág Graair. Černý Graair, Graiir Ničitel, Graiir Rozparovač. Chtěl víc, vytvořit Úplný artefakt, v kterém bude Všechno. Tak shromáždil všechno vědění a vydal se na sever, za hory a za pláně, putoval světem a hledal obraz který našel v sedmi knihách největších mágů. Po cestě psal Osmou knihu, která by obsáhla Vše a podle ní chtěl artefakt stvořit. Z počátku ho vítali, ale postupem času z něho začal jít strach, vyprávělo se o jeho pokřivené magii, dveře se zavíraly před jeho výpravou a on, větší a černější, se zářícíma očima, pokračoval ve své cestě.
Že svůj cíl našel poznali všichni tvorové podle zemětřesení, záplav, pukání země, a rudých mraků za východu a západu slunce. Tvář světa se změnila, říká se, že svět uprostřed puknul, a trhlina pohltila Graaira s celou jeho výpravou. Celé věky trvalo tohle období pukání, nakonec se svět uklidňoval, katastrofy se také uklidnily, ale zanechaly všechny přeživší na cizím světě. Světě bez magie.
I když ne tak úplně, někteří tvorové magii stále cítili, stále ji uměli používat. Ne hned, museli se probudit - a tak je tomu dodnes. Žádný myslící tvor nedokáže magii používat od zrození, potřebuje zřídlo které odemkne jeho schopnosti, a dá mu kontrolu nad nimi. Pokud se to nestane včas, magie zpravidla převládne a taková bytost zešílí a zemře. A pokud nezemře … stane se z ní monstrum, všemi pronásledované.
Magie je vzácná v našich časech, a obávaná i opovrhovaná, a často pronásledovaná. Něco čemu běžný sedlák nerozumí je třeba zničit. A tak magicky nadaní jedinci odchází ze svých domovů, do klášterů, do lesů, aby se někteří z nich vrátili a pak pomáhali lidem jako léčitelé, kořenářky … Být za dnešních časů cítícím není úplně snadné. A je to zavazující - jak pozná každý kdo se probudí.

MAPY

Císařská mapa: http://goo.gl/93amy

Ostrov Puuri:
Je součástí císařství, vzdálen tři dni plavby od kontinentu. Dál do moře jezdí jen rybáři, další vzdálenější ostrovy nejsou známy.
Ostrov sám je poměrně velký, ale severní a severovýchodní část zabírají nehostinné hory bez vegetace, je zde jen jedno trpasličí město – klan trpaslíků sem kdysi dávno připlul po vyhnání z pevniny. Kolem pobřeží je několik rybářských městeček, na západě jsou jen tři větší města v hradbách, a potom už jen několik lokálních center obchodu - městeček u jižního pobřeží a pod horami. Pak už jen spousta malých vesniček, a roztroušených chalup v úrodné části kde bydlí zemědělci. Severovýchod ostrova za horami je pokryt lesem, kde ale který ale není obydlen kvůli špatné dostupnosti - pobřeží lemují neprostupná skaliska, kde žádná loď nemůže přistát, a přes hory existuje jen několik cest v průsmycích, v zimě většinou neprůchodných.
Hlavní město je současně přístavem, kde se zastavují lodě co plují podél pobřeží z jednoho města do druhého kvůli kratší cestě. Ve městě je několik tisíc obyvatel, říká se, že i s kupci má hlavní město tolik obyvatel co zbytek ostrova.
Poslední válka zde byla před 200 lety, kdy císařští asi měsíc po vylodění zarazili vzpouru a pokus o samostatnost. Po válce se v přístavu postavilo opevnění přístavu, rozšířila část v hradbách, a vystavěla císařská pevnost s malou posádkou, která plní spíš funkci policie. Císař také nechal zhruba zmapovat alespoň obydlenou část ostrova, a postavit Císařskou cestu - dlážděnou a dobře udržovanou cestu pro dva povozy, která z hlavního města spojuje celý ostrov a jeho významná města. Dvakráte za každý týden po ní projíždí po celé délce posádka císařských vojáků, aby vystřídala muže v pevnůstkách po cestě a v některých městech, a pak se zase vrací zpět. Ti zároveň vozí žold, rozkazy, a vojenské zásoby.
Císařská mašinerie také ve městě umístila kancelář císařského místodržícího, kabinet císařské alchymistické společnosti, a poštovní úřad, který obstarával pravidelnou poštu na pevninu. Všechno, jak to bývá, bez ohledu na místní poměry - ale představitelé jednotlivých "institucí" se už dávno přizpůsobili a vedli si své záležitosti v poklidu a podle svého.
Po několika generacích se původní císařští vojáci smísili s místními, také povětšinou dávnými přistěhovalci z pevniny. Císařské peníze a podpora infrastruktury nakonec lid s císařstvím smířila, a kromě reptání na výšku daní a nařízení z kontinentu nikdo po staré ale zaostalé samostatnosti nevolá.