Na Vaši otázku jaký je můj otec, nemohu odpovědět. Leda, že by Vás zajímalo jaký byl můj otec. Ten nejlepší. Také jsem mu to, když jsem se s ním v nemocničním pokoji v roce 1977 loučil, zdůraznil. Proč byl nejlepší? Snad jen to hlavní: za to ,že jsem prošel svým čtyřiaosmdesátiletým životem prakticky bez karambolů vděčím hlavně jemu. Musím ovšem dodat a zdůraznit, že i díky jeho předkům, protože přibližně 50% toho, co tvoří osobnost je určeno geneticky. Jeho předkové, mlynáři na západočeských řekách a potocích, už z titulu své profese (a několikasetletého setrvávání v ní) nutně dále předávali dobrý genetický základ. Od nejútlejšího mládí jsem sledoval styl jeho práce a později jsem s ním i spolupracoval. To byla má nejlepší škola. Protože v žádné škole nemůžete být se svým učitelem (vědoucím a laskavým) od rána do večera a zůčastnit se řešení všech problémů, nejen technických. Jednu z jeho mnohých rad jsem měl (a mám) nejraději. "Nemůžeš všechno znát, ale musíš vědět, kde to najdeš." Ve svém pozdějším zaměstnání jsem toto pravidlo bohatě využíval, nejenom pro sebe. A závěrem? I hodnocení mé osoby od mých dětí je (dokonce průběžně) dobré.