Hitler a jeho administrativa se zajímá i o okultizmus a neváhá všemožně podporovat veškeré iniciativy, které snad vypadají v té době směšně, avšak ženou vědce k stále novým objevům. Z historie víme, že výsměchu se vystavovali vědci ve všech érách dějin lidstva a díky jejich víře, že konají správně, lidstvo občas poskočilo kupředu tím správným směrem. Nacisté využívali naplno německý i neněmecký vědecký potenciál k uskutečnění svých cílů. Hitlera samozřejmě víc zajímali zbraně, ale mezi plány budoucnosti byla i ambiciózní kolonizace Měsíce. V té době rakety V-2 nedolétly dál, než na britské ostrovy, a proto se vědci zaměřili na vývoj nového létajícího stroje, schopného vyvinout rychlost až 5000 km/h a létat na prahu vesmírného prostoru s doletem kolem 4000 mil. Zasvěcení asi pochopili, že se jedná o projekt HAUNEBU.



zrejme stavba, ktera slouzila na testovani letajicich taliru, budu rad za kazde info .)

Horten IX/GO 229 GOTHA
Když se spojencům dostal do rukou letoun Horten IX/GO 229 Gotha museli být velmi překvapeni, neboť se jedná o jednu z nejpřelomovějších konstrucí, která kdy byla ve válečném Německu navržena a testována. Jedná se o letoun, který se pyšnil dvěma prvenstvími: bylo to první létající křídlo s proudovými motory a mluví se o něm jako o prvním letounu, který se může pyšnit jakousi formou STEALTH technologie.
Když se spojencům dostal do rukou letoun Horten IX/GO 229 Gotha museli být velmi překvapeni, neboť se jedná o jednu z nejpřelomovějších konstrucí, která kdy byla ve válečném Německu navržena a testována. Jedná se o letoun, který se pyšnil dvěma prvenstvími: bylo to první létající křídlo s proudovými motory a mluví se o něm jako o prvním letounu, který se může pyšnit jakousi formou STEALTH technologie.



Všechno kolem letounu Horten IX/GO 229 Gotha začalo tak, že roku 1943 vypsal maršál Göring soutěž na stíhací bombardér 1000 x 1000 x 1000, což znamená, že měl mít dolet 1000 km, měl dosahovat rychlosti 1000 km/h a musí dokázat nést 1000 kg pum. Protože měli bratří Hortenové (hlavně Walter) předchozí zkušenosti se stavbou křídel jako kluzáků, rozhodli se, že se do soutěže také zapojí. Tak tedy v srpnu 1943 nadchli bratří Hortenové Göringa svými nápady a návrhy a měli tudíž možnost pustit se do projektu. S projektem šlo všechno dobře a relativně rychle, protože již v únoru roku 1944 byl sestaven kluzák Horten IX/V1, ale prozatím bez motorů. Po prvních několika letech, které byly až na ten první pilotovány samotným konstruktérem se zjistilo, že má letadlo dobré letové vlastnosti, ale je trochu nestabilní. Rozhodlo se, že jako motory pro sériovou výrobu budou vybrány Junkers JUMO 004. První zkušební let provedl s tímto letounem Leutnant Erwin Ziller 2. února 1945 v Oranienburgu. První let proběhl stejně tak jako druhý bez závad, ale při přistání po druhém testovacím letu vysunul pilot moc rychle brzdící padák a tím došlo k poškození letounu. Při třetím zkušebním letu, po 45 minutách, došlo k závadě na podvozku, který se z nejasných důvodů sám vysunul a o chvíli později vysadil jeden z motorů, Ziller se snažil nabrat rychlost střemhlavím letem a přitom zasunout podvozek, ale nezdařilo se mu to, protože při vyrovnávání střemhlavého letu narazil do země. I přes tuto havárii se mělo pokračovat v dalších testech a následné výrobě, což ale přerušil konec války.




Jistě není bez zajímavosti, že na letounu Horten IX/GO 229 Gotha byly testovány prvky technolodie STEALTH. Němci chtěli vytvořit letoun nezachytitelný radarem, protože si byli vědomi, že angličané vyhráli bitvu o Británii z velké části díky svým radarovým systémům. Horten IX/GO 229 Gotha měl z určité části STEALTH vlastnosti dané již konstrukcí, neboť jak známo dřevo, z kterého byl skoro celý vyroben, pohlcuje část radarových vln a navíc měl Horten IX/GO 229 Gotha bezocasou konstrukci. Hlavní koncepční prvek STEALTH technologie na Hortenových letonech bylo dřevěné uhlí, které mělo údajně pohlcovat radarové paprsky. Bylo to řešeno tak, že bylo použito překližkového potahu, který byl údajně plněn granulovaným dřevěným uhlím. Na letounu Horten IX/GO 229 Gotha byly zkoušeny i nátěry pohlcující radarové vlny. Tento letoun byl dlouho testován američany, částečně to dokazuje i velká podobnost mezi Horten IX/GO 229 Gotha a B-2 Spirit

Ba-349 (Natter)

Roku 1944 začínaly být nálety spojeneckých bombardérů pro Luftwaffe téměř neúnosné. Bylo proto zapotřebí vyvinout nový a velmi účinný stíhací letoun, nenáročný na nedostatkové suroviny s možností odstarovat téměř odkudkoliv. V únoru roku 1944 byl tedy vyhlášen konkurz na letadlo s takovými vlastnostmi. Tento projekt zaujal i Dr. Ing. Ericha Bachema. Jelikož Dr. Bachem vykonával funkci ředitele společnosti, která vyráběla letadla Fieseler, věděl o projektu V1 a byl obeznámen o pokusech startu pomocí nosných raket. Bachem dostal nápad, že by mohl vyrobit letoun, který by byl velice levný, rychlý a praktický. Jeho nápad spočíval v konstrukci letadla, které by odstartovalo pomocí nosných raket, jež by se po určité době odpojily a letoun by se pak klouzavým letem přiblížil ke spojeneckým bombardérům, na které by zaútočil pomocí svazku 30 raket R4M nebo by použil 30mm kanon. Po útoku by se „Zmije“ snesla klouzavým letem poblíž místa odkud startovala a nakonec by pilot vyskočil. V plánu bylo i to, že by se posbíraly zbytky Zmije, které by se použily pro výrobu dalších kusů.

Své doby se projekt jevil natolik nadějně, že se o něj začala zajímat i SS. Pod označením Ba - 349 byl projekt klasifikován jako Geheime Reichs Sache, což je jedna z nejvyšších forem utajení. První Zmije byla středoplošník 5,7 metrů dlouhý s rozpětím 3,2 metru a byla vyrobena až v říjnu 1944. Tento letoun byl vyroben až na pár maličkostí pouze ze dřeva a jeho konstrukce byla tak jednoduchá, že by ji prý dokázal vyrobit téměř kdokoliv. Natter měl na koncích křídel dva kruhové otvory, které byly využívány při startu. Natter startoval kolmo vzhůru z rampy, která byla tvořena pouze dvěmi 15 metrů dlouhými tyčemi a později jen jednou dlouhou 16 metrů

Zmije byla pomocí jednoduché kladky vytažena a nasazena na tyče (proto ty kruhové otvory). Po odstartování vytáhly nosné rakety letoun do výšky jednoho kilometru, kde odpadly. Vlastní motor pak vynesl raketu do výšky 9000 metrů, kde bylo již téměř všechno palivo spotřebováno a letoun měl rychlost 700 km/h. V tuto chvíli se ze Zmije stal takový "útočný větroň" až na to, že pilot nemohl přistát, ale musel vyskočit.

Zmije vykonala mnoho zkušebních startů a po každém startu byla nějak modifikována, např. brzdící padáky atd. Všechny tyto starty byly ale bezpilotní a Zmije byla určena pro řízený let s pilotem. Proto bylo v únoru 1945 rozhodnuto, že bude uskutečněn první pilotovaný let. Pro tento let byl vybrán nadporučík Siebert. Jeho pokus ale bohužel skončil smrtí. Jeho letoun se ve výšce 450 metrů otočil směrem k zemi, do které také záhy narazil. I přes tento neúspěch byla nařízena výroba 30 kusů z nichž 15 se dostalo k bojovým jednotkám, ale nikdy nebyly nasazeny, neboť už nebyly téměř žádné pohonné látky.

Výhody: hlavními výhodami byla velká mobilita letounu, cena, rychlost a jeho těžká napadnutelnost nepřítelem.
Nevýhody: já osobně moc nevěřím letadlům na jedno použítí a přijde mi, že když musí pilot místo přistání z letounu vyskočit, tak je to trochu riskantní a neobvyklé a činí to obrovský nápor na pilota. Natter mohl vystřelit pouze jednu salvu raket a mezi bombardéry nemohl zrovna moc manévrovat, což z něj nakonec dělá v celku neúčinnou a nehospodárnou zbraň.