Všechny limity růstu, ekologické stopy a ostatní projekce budoucnosti jsou kompromisem mezi společenskými a ekologickými faktory. Vycházejí z toho, že v roce 2050 tu bude žít devět miliard lidí. Pak se ptají, kolik jídla budou tito lidí potřebovat a kolik ho dokážeme vyprodukovat na jednom hektaru. Z toho pak vypočítají, kolik budeme potřebovat půdy, vody a hnojiva.
http://www.lidovky.cz/s-uhlim-vypoustime-dzina-z-lahve-rika-svedsky-ekolog-pcs-/ln_veda.asp?c=A100510_114257_ln_veda_ev
My jsme si ale řekli, že takhle uvažovat nejde. Nemůžeme začínat na straně spotřeby, ale na straně planety – u toho, co nám dovolí. Přirozený roční cyklus dusíku je 102 milionů tun. Lidé ho přitom ročně použijí 120 milionů tun. To má jednoznačný důsledek v mrtvých zónách moře u východního pobřeží USA i u Evropy. Baltské moře se v tomto ohledu blíží ke svému kritickému bodu zlomu.