MACHALIK: v podstatě czaanja odpověděl vše.. jen bych dodal (a někdo to tu už kdesi zmiňoval), že i bělmo je v reálu prý nějak lehce namodralé (pokud člověk nemá žloutenku nebo nehulí), takže na tom modrocitlivém materiálu dost svítí.
citlivost kolodia je dost relativní, spektrálně totiž hodně reaguje na UV složku, takže to, co normálně naměřím expozimetrem, pak v praxi nemusí fungovat úplně přesně... záleží, jestli je jasno, zataženo, jestli je zavřené či otevřené okno (páč to sklo taky něco veme).. světlo používám jen "přírodní".
no a k tomu se citlivost snižuje podle toho, jak starý je roztok kolodia, jak dlouho je v citlivovacím roztoku, jak moc proschne, než ho zcitlivím, jak dlouho otálím s expozicí a jaká je prodleva mezi expozicí a vyoláním... to všechno hraje v tom "mokrém" procesu roli
u těch portrétů z minulého týdne byla expozice 100s (chmurný den)
u těch nových 30-60s (venku bylo jasno)
pozn. přes všechny proměnné a další nevýhody je kolodium expozičně poměřně pružné, teoreticky se dá přepálit, ale ve výsledku to pak má jen takový jiný feel, který se dá považovat za "art". podexponované zas vychází plastičtější... vlastně nedokážu říct, co je u kolodia "správná expozice", neb taky ještě záleží, zda se bude prezentovat jako ambrotype (přímo sklo podložené černou vrstvou nebo lité na černý plech (tintype)), nebo se s ním pracuje jako s negativem a kopíruje se (nebo zvětšuje) normálně na fotopapír, kde se dají dělat ještě určité korekce osvitem či filtrací.
vlastně ten proces nesnáším a jsem vždycky nervozní, jestli to vyjde/nevyjde... ale když to vyjde, tak mě ten výsledek o to víc potěší ;)