JIMIQ: Vše v rámci demokracie: Jako první krok vidím jako řešení decentralizaci. Centrum bude mít co nejméně pravomocí.
Pak postupná secese. U nás např. samostatná Morava a Čechy (jako Skotsko, Katalánsko,...). Pak kraje. Tady by minarchista asi skončil. Malé demokratické státy po vzoru německých před Napoleonem, všechny v EU, ta ale pouze se 4 svobodami, takže EFTA, všichni si konkurující.
Čím menší státy s režimem demokracie jsou, tím větší konkurence mezi nimi a větší tlak na efektivní jednání. Reformy 5 mil. Slovenska nebo 3 mil. Lotyšska a Estonska jsou dobrým příkladem. Také je větší náchylnost u malých států, že se k moci dostávají aristokraté a nikoliv oligarchové, bo lidé mají větší šanci, že se s člověkem znají. Všichni, kdo žijeme okolo Průhonic, víme, že Babiš je kokot, který ani při nájezdu na kruháči nedává přednost, kdo by ho volil, kdyby s ním tohle zažil? ;)
Anarchokapitalista pokračuje takhle: Pak je otázkou, jestli by se z aristokratů postupně stali monarchové, třeba stavovští demokraticky volení na celý život, nebo jestli by secese pokračovala až k městům, vesnicím, klášterům, čtvrtím měst, apod. až k jednotlivým domům. To už by vývoj mezi stovkami samostatnými státy Evropy ukázal, co by bylo pro lidi nejvýhodnější a co by si zvolili.
Rozhodně je výše uvedené lepší než centralizované Orwellovské 1984 státy, ke kterým to dnes míří.
Pak ještě uvedu, že imo vedoucí úloha Evropy po roce 1400 byla způsobena právě středověkou rozdrobeností, kdy si mezi sebou jednotlivá knížectví, království, svobodná města, Hanza apod. konkurovali. (Příkladem selhání centralizovaného státu, který měl na to ovládnout svět, byla Čína po roce 1400.)