HONZIK96: moji rodice mi pride o me nemeli vubec zadnej strach nidky... ven jsem chodila v podstate kdykoliv kamkoliv. pomerne velmi slusne sem parila od cca 14.

CORNELA: to je zajímavej názor, mám o pět let starší sestru a nikdy v životě jsem neměl pocit nějakého "dělení se o pozornost" rodičů .. a to jsme rozhodně nevyrůstali v nějaké harmonicky idylické rodině ... taky děti neplánuju, ale zase když už, tak určitě ne jen jedno ;-) .. (i kočky jsme si pořídili dvě, ať se nenuděj ;-)
touhle auditko budu sledovat, páč jem zjistil, že jeďinej jedináček, se kterým jsem v životě tak nějak víc přišel do styku, tak byla spolužačka na základce a ta byla "divná" .. jedničkářka, nikdy se s námi moc nebavila a ikdyž jsme za ní třeba přišli domů, tak jí rodiče s námi nepustili ven .. měli(mají;-) o Vás(jako o jedináčky) rodiče "větší" strach?

ja jsem jedinacek, nikdy jsem nemela vyznamnou pozornost ani z jedne strany rodicu a nevybavuju si, ze bych nejak zasadne brecela po sourozenci... ikdyz myslim si, ze nekdy v destdtvi sem takove obdobi mela.

Já teda nejsem jedináček, mám o sedm let mladšího bratra, takže jsem dlouho byla sama a samozřejmě jsem vždycky chtěla mít víc dětí než jen jedno. Mám čtyřletou holčičku. Bohužel druhého dítěte se už nedočkám (ze zdravotních důvodů). Adoptovat další děti nechci. Vím, že mi jednou dcera bude zazlívat, že zůstala sama. Je mi to líto. Je mi líto, že jsem rovnou neměla dvojčata. Možná si někdo řekne, že rodiče, kteří mají jen jedno dítě jsou sobci. Že za to můžou, že jejich dítě zůstane samo. Bohužel někdy za to opravdu nemůžou.

Zajímavý článek

http://www.lidovky.cz/rozporuplny-druh-jedinacek-dpz-/ln_noviny.asp?c=A100212_100005_ln_noviny_sko&klic=235462&mes=100212_1

Ahoj všem jedináčkům.
Já jsme taky jednou z vás. Ale celý život jsem chtěla sourozence.
Vím jaké to je a nechci jen jedno dítě.
Jak jste na tom vy? Jaké jsou vaše zkušenosti a zážitky?