No mě umřela babička nedávno :( žila s námi v jedné domácnosti, skoro neviděla, skoro neslyšela (slyšela jen to co chtěla) a nebyla schopna sama chodit, protože se ji motala hlava a vždycky sebou někde sekla a pak nemohla vstát, tak radši posledních pár let ani ven nechodila. Jídlo si v podstatě ani nebyla schopna sama připravit, takže ji musel 5x denně někdo donýst jídlo a píchnout ji inzulín (měla hodně silnou cukrovku a doktor ji řekl, že normální jehly, na který byla celej život zvyklá, ji už nesmí dát, a že musí začít používat takový ty inzulínový pera - pro 80ti letýho člověka nepřipadá v úvahu aby se s tím naučil, hlavně když skoro nevidí - takže v podstatě nás takle k babičce připoutal, že jsme nikam nemohli ani odjet, protože vždy musel být někdo v těch určitých intervalech doma)
Vydrželi jsme to pár let, ale hlavně moje máma to už nezvládala, tak to začala řešit. Zažádali jsme o příspěvky na péči o osobu blízkou, doktor vypsal nějaký papíry a přišla sociální pracovnice... vyšlo nám to na 8tis., z toho jsme chtěli najmout pečovatelku, ale charita a podobně byly extradrahý a přístup k babi byl otřesnej (asi jako některé sestry v nemocnici - žádnej zájem, mají toho moc, ani dobu kdy přijdou si nevyberete).
Nakonec jsme sehlali takový 2 hodný paní, čerstvě v důchodu, který se po týdnu střídaly a vždy docházely na půldne. Pomohly ji se umýt, oblíct, nachystaly ji oběd, atd. pak si s ní pokecaly o všem možným, na co my jsme neměli čas ani nervy a trošku jí uklidily v pokoji. Když bylo hezky tak šly na zahradu a četly ji různý bulvární časopisy :-) babča neuvěřitelně ožila, říkávali jsme jim "placený kamarádky" a byly naprosto výborný, babi si na ně zvykla, takže cca po roce jsme klidně odjeli na dovolenou bez starostí, protože bylo postaráno :-)