MADIETTA: jojo, my měli modrého peršana, který ač šlechtic s pěti "von", tak toužil po běhání po venku, lovu a dlouhých toulkách - a hlavně rozsévání :-D Modrá chlupatá koťata se rodila v celé čtvrti a lidi nám chodili děkovat, jaký maj krásný koťátka a jak je každej chce :-D

A ten měl teda cca 10 kilo, ale byl spíš velkej, než tlustej...

Mohli bysme si za účelem eliminace jezevčíka, jorkšíra a ratlíků pořídit sibiřskýho kocoura. Nebo karakala.

Vzhledem, k tomu, že QUORRA: má nějakýho minipsa typu jorkšír nebo čivava, bych se docela o něj bála. Pískle není malý mírumilovný kocourek. Když mu odepřu svačinu jako dnes, dojde si k sousedům pro holoubka jako dnes.

MANXX: hrajem si s nima, mají to rádi. Mávátka s peřím, házení míčku na schody, prut s dlouhým provázkem a 'králíčkem' na konci a tak.


MEANDER: Já pas mám ;)

ZUZKAOU: Mým synovcům je přes třicet, ale při takovém jednání je nachytat, zřežu je jak zamlada.

MAR_TINA: Pas? Přece nebudu chtít po své zvěři, co sama nemám :-D

TAPINA: mívali jsme kdysi kocoura, takového klasického vesnického (a to přesto, že jsme si ho dovezli z města). Na zimu se vždycky vyžral do neuvěřitelných rozměrů, fakt malý tele, a to pak vždycky polehával doma a byl přítulnej a domáckej. No a přes léto jsme ho prakticky nevídali a on všechno to sádlo ze sebe vyšukal. :-D Když se pak na podzim zase navrátil, byl vychrtlej jak branka, jen vzadu mu visely ty obrovský koule. :-D Byl zrzavě žíhanej, což tam tehdy bylo vzácné, a mezi kočkama byl strašlivě žádanej - jednou jsme ho našli spát na seně se třema najednou. :-o No a dneska, zhruba 20 let po jeho smrti, je ve vesnici zrzavě žíhaná každá druhá kočka :-D