PAN_UZIVATEL: Jo tak. To je trochu jiná otázka.
Myslím, že jde ryze o to, co je člověk ochoten obětovat a kam až je ochoten zajít. Pokud se bavíme ale o normálním životě, tzn. ne o PPP, fetu, extrémním sportu nebo třeba hladomoru, pak samozřejmě, některá těla jsou od přírody hubená, jiná sportovní, jiná robustní se sklonem k tloušťce. A je fakt náročné to přetlačit jinam. A neplatí to jen o hubnutí, ale třeba i o přibírání svalů u lidí, co jsou od přírody hubení.

CORNELA: To zni jakože nebrat prášky znamená sedět rezignovaně na zadku. Což je samozřejmě blbost, hlavní práce na ZP se odvádí v ordinaci psychoterapeuta, bez toho se nedá hnout. A dokonce i když máš 200 kilo, dokonce tím spíš, protože na 200 kilo se nikdo nedostane tak, že má sklony mít víc hlad. Je dobře, že lidem, co jsou v bezprostředním ohrožení života, jde udělat operace nebo něco předepsat, to je jasný. Ale ti lidi mají obrovskej komplex problémů, který sahaj od starejch roky neřešenejch traumat přes patologický vztahy a nezdravý coping mechanismy až po ty ryze biologický věci (mizerná strava, nula pohybu, sedavý zaměstnání, atd). To všechno je potřeba řešit především sérií životních změn, jinak léčíme příznaky a ne jádro problému.

Žila jsem se ZP přes patnáct let, víc než deset let jsem vyléčená. Prášky jsou fajn, operace taky, ale je to jen jedna pomůcka v kaleidoskopu spoust, jinejch, jak u ZP, tak u léčby obezity. Ženský, kterou mlátí manžel, taky můžeš samozřejmě předepsat analgetika, aby jí to nebolelo, a něco na uklidnění, aby nebrečela. A není to nic proti ničemu. Nicméně základ je hlavně dát se dohromady a od toho kokota odejít, jinak se točíme v kruhu, kterej nemá řešení. Prášky maj bejt pomocník, ne samospásný řešení, a na ZP můžou třeba pomoct, ale jádra problémů se ani nedotknou.

ARGANNAH: Glp1 je i v mozku, takže to má i centrální efekt, nevím proč by to nemohlo touhle cestou fungovat, coping se dá centrálně dost slušně blokovat a nikdo neříká, že to pomůže ze dne na den... Problémy s alkoholem jsou po bariatrii udávaný asi v 7%, ale sry, když dám proti sobě tohle a fakt, že do pěti let umřu, protože vážím 200kg nebo budu pokračovat v dost mizerný kvalitě života, tak to za ten risk stojí...

Samospasny není nic, ale sedět rezignovane na zadku a všechno hanit ještě taky nikdy nikoho dopředu neposunulo, já jsem tomuhle pokroku dost otevřená...

CORNELA: V době, kdy jsem hodně uvažovala o bariatrický operaci, jsem načítala a nakoukávala mrtě materiálů. Jedna americká nemocnice měla na kanálu sáhodlouhý edukační video o bypassu a ta doktorka tam říkala, že pacientům po operaci natrvalo zakazujou alkohol. Protože mají vysoký procento těch, co se sice po bypassu přestali psychogenně přežírat, ale nahradili to chlastem. Takže asi tak. Když je někdo zvyklej na patologický coping mechanisms, prášky ani operace ho fakt že dne na den nepřeučej. Můžou pomoct, neříkám že ne, ale samospásný to fakt není. Tím hůř, pokud se počítá s tím, že je ti lidi jednou vysaděj.

ARGANNAH: Jako má pravdu, že na zachvatovity přejídání to docela pomáhá, protože prostě fakt tak nějak není chuť k jídlu a tu hlavu to zastaví ... Obecně spíš je to taková disociace že hlava premejsli že v tuhle dobu si dává nějakou prasarnu a teď najednou jako ví že je to zvyk, ale chybí tam to puzeni to udělat... Stejně jako ve službě v noci je to s tím o dost lepší... Nicméně doporučovat to na poruchu příjmu potravy je za mě dost tenkej led...

MAR_TINA:
Já mám pocit, že mám hlad pořád...