Existuje třeba oblíbená kratochvíle americkejch puberťáků, kdy kluk sbalí tlustou holku, dostane ji až do postele, a na poslední chvíli ze skříně vyskočí kámoš s kamerou, ten kluk tý holce řekne, co si jako myslela, že by spal s takhle nechutnou obludou, a kámoš natáčí, jak holka brečí. Diskusní fóra o fatfobii jsou těchhle historek plný. Dokonce jsem narazila na to, jak si tam stěžoval chlápek, co má fetiš na hodně tlustý ženský, že má čím dál větší problém najít si přítelkyni, protože ty holky už ani nevěří, že by o ně mohl mít někdo reálně zájem. Další věc zase třeba je přesvědčení, že tlustí jsou od přirozenosti hloupí a neschopní, protože kdyby nebyli, tak už by přece dávno zhubli, to dá rozum. Což vede k diskriminaci na pracovním trhu a k skleněnýmu stropu. Ta situace opravdu rasismus v mnoha ohledech připomíná. Já si užila jako obézní ženská leccos, ale tohle je fakt dalece, dalece za hranou. Já se fakt té podobě body positivity extrémů nedivím, skoro se spíš divím, že to nepřišlo už dávno a že to celé zašlo takhle strašně daleko. Ale Amíci jsou prostě od zdi ke zdi.