LITTLEBOY: Osobně nemám zkušenost s (trestně stíhatelnými) deviacemi, ale mám zkušenost s psychology-psychoterapeuty-psychiatry a myslím si, že bys neměl mít problém najít odbornou pomoc na anonymní bázi. Kdyby ne dlouhodobě, tak alespoň jednorázovou konzultaci (ze které by mohl vyplynout další postup). Být Tebou, tak bych zvedl telefon, zavolal (třeba z budky - podle toho jak moc paranoidní jsi) a zkusil se zeptat konkrétního psychopracovníka, co by dělal na Tvém místě. A pokud nebudeš vyžadovat žádný platby od pojišťovny, tak určitě najdeš rozumnýho psychopracovníka, kterej bude svolnej ti říkát "Pan Jan Novák" a bude mu to buřt. Ale musíš mu cvaknout hodiny ze svýho ... což asi budeš muset stejně, protože VZP nehradí skoro nic.
Ale paranoia stranou, důvěrné informace ve vztahu lékař-pacient fungujou slušně. Když už ne proto, že je psychoterapeut svědomitý, tak proto, že slyší měsíčně stovky děsivých věcí a je to pro něj dost nuda, kterou nemá potřebu ventilovat někde. Své známé by tím časem prudil, a autority a nějaký množství papírování je taky poslední, o co by takovej člověk stál. Moje doktorka by teda rozhodně ani za milion let nekontaktovala policii, pokud by necítila ohrožení života či zdraví, s vysokou pravděpodobností (tzn. pokud bys jí v ordinaci neukázal lano a flašku s chloroformem a neřekl s brekem na odchodu, že jdeš před školku, že už to nevydržíš).
Ptal sem se ještě svojí přítelkyně, která dělá kriminální žurnalistku, je každodenně v úzkym kontaktu s policii, velmi často případy násilných pedofilů atd. Ta mi odpověděla (ptal sem se na nějaké seznamy potenciálních pedofilů):
"Nic takovýho stoprocentně neexistuje. I kdyby něco provedl a policie chtěla po jeho psychiatrovi záznamy, tak je nedostane - vyšetřoval by ho soudem určenej psychiatr, někdo úplně jinej. Zaplaťpámbů nejsme v americe co se tohohle týče :)
"
Takže tak. Shrnuto - jsem přesvědčenej, že i když půjdeš za nějakym rozumnym psychopracovníkem, ukážeš mu svojí občanku a řekneš mu všechno, tak se nestane vůbec nic, zvláště ne to, že by tě někomu chtěl (nebo mohl) napráskat. A jestli z toho máš i tak obavu, tak je podle mě spousta cest, jak se trochu paranoidně chránit, a trvat na nějaké své anonymitě, nebo nejdřív navštívit nějakého psychopracovníka, neříct mu vůbec nic o Tvém stavu, a zkusit, jak se u něj budeš cítit, a probrat s ním celou tu věc o důvěře mezi pacientem a lékařem, a potom teprve se pustil do věcí, o kterých chceš mluvit.