OVERDRIVE: Mýlíš se Spajdře, ten text nebude průser, není důvod, aby z toho byl nějaký průser. Trošku mě mrzí, že jsi nereagoval jen v poště. Na druhou stranu je pár věcí, které jsou v tvém příspěvku velmi zajímavé, alespoň z mého pohledu.
V závěru píšeš, že bych se měl také rozmáznout veřejně, upřímně řečeno, netuším co je tím míněno a pokud je to moje zadluženost, tak k tomu můžu uvést jen jediné, nikdo z Vás pánové, ani ty Spajdře, jste si děti nevychoval, a k tomu neživil nemocnou ženu, udělejte to, a potom mě suďte.
A aby nebyla moje slova opět vykládána jinak, svoje dluhy u kamarádů i jiné si zaplatím do koruny, sice to nebude hned, ale bude to.
Situace v které jsem, není nic příjemného, ale otevřeně říkám, že bych to udělal nejspíš znova úplně stejně a to především proto, že jsem měkký jak na sebe tak i na svoje milované.
Vyčítat se mi dá mnohé, tak jako každému, ale co určitě nejsem, a to vím jistě, nejsem kurva která by obrala kamarády o peníze a potom je vyfakovala.
Pokud se dotýká mých dluhů, došlo ke klasické situaci, které se říká dluhová past, ale i z toho se lze dostat. Bude to nějaký čas trvat, protože neštěstí nechodí samo a můj zdravotní stav, jak všichni víte, mi momentálně neumožňuje vůbec nic. Každopádně kromě svých dluhů, přistupuji i k dluhům které jsou psané na Iki, dost lidí mě od toho odrazuje, ale já nemohu jinak. Takže prosím všechny svoje věřitele jen o jednu věc a tou je trpělivost s jedním starým hodným volem.
K těm dluhům tu mám dotaz do pléna, na mém rozhodnutí to nic nezmění, ale jsem zvědavý na názory: Žil jsem s Iki bez dvou měsíců dvacet let, to je doba kterou si asi nikdo z Vás neumí ani představit, a teď, když vše skončilo zbyli dluhy. Já jsem rozhodnutý zaplatit tyto dluhy sám. A otázka je tady: Má Iki zaplatit nějakou část dluhů? Já jsem si ty peníze půjčoval a používal pro celou rodinu, Iki asi bude tvrdit něco jiného, ale kdo u nás alespoň párkrát byl, ví, že nelžu.
A pokud se dotýká věcí osobních: Celou situaci s tím jakým způsobem, mi Iki a Sorbák naservírovali svůj vztah, jsem zvládl celkem rychle, nebudu tvrdit, že mě to nesebralo, sebralo mě to tak, že si to ani jeden neumíte představit, ani jeden jste nebyl s jednou ženou dvacet let a věřte mi nebo ne, ale nelze to srovnávat s rozpadem vztahu po dvou nebo pěti letech, mě osobně podržela Martina, do té doby se vedle mě vyskytující jako kamarádka a ačkoliv jsme si psali úchylné a sprosté sms, prvně jsme spolu spali až v listopadu, poté co mě Iki požádala, ať se odstěhuji, a můžu se pochlubit, že i přes několik let trvající problémy s erekcí je vše v pořádku a jsem stále mužem :-)
Co mě štve nebo nechápu: Nechápu jak mohl Sorbák, když jsme spolu byli na pivě a já řešil "nesmyslné a zcestné hlášky Iki" v reálné obavě o její zdravý rozum, pronést jako repliku na mnou vyjádřenou obavu o Iki:
"""Tak já se u Vás občas stavím a dám ti na ní pozor."""
Od něj, který tak rád dává najevo jak ví co je správné a co ne, od něj který se tolik ohání ctí a od něj, který byl do té chvíle opravdu kamarádem a přítelem, kterého mám rád i dnes, mě to opravdu zabolelo. Nebýt této věty byl bych možná ještě schopen věřit Iki, že se Sorbákem nic nemá, ovšem po tomto vystoupení bylo vše jasné. Mimo jiné to potvrdilo, že ani mistr Sorbák nemá patent na rozum.
A i dnes, kdy jim jejich vztah přeji, nemá Sorbák problém s tím, aby mi poradil co mám a nemám dělat, vysvětlit mi v poště, že mám chodit do práce a starat se o svoje děti a platit dluhy, což mi přijde přeci jen trošku moc, a stejně tak i Iki má zřejmě velkou potřebu dostat mě do pozice, kdy bude mít všechny důvody mě nenávidět, jen nevím proč? Zašla tak daleko, že mi odmítá i půjčit psy a to mi přijde sprosté, nicméně jedná se o její rozhodnutí.
Celkově mají oba můj obdiv, dokázali mě srazit hluboko a ještě mě cestou pošpinit tak že jsem si začal připadat jako ten největší vyvrhel, absolutní nula a looser, který v životě nic nedokázal.
Naštěstí mám svůj zdravý rozum a vím jednu věc jistě, vychovat obě dcery a zaplatit Iki její život stálo mnohokrát víc než kolik mám dluhy, takže ano jsem dobrý a něco jsem dokázal, i když se mě Iki i Sorbák snaží přesvědčit o pravém opaku. Jsem dobrý, protože jsem dotáhl dvě lidské bytosti až k dospělosti, a i za dospělost a pořád jsem tady byl, jsem a budu, neutekl, neřekl nemám, neřekl nemůžeš, ale vždy hledal a našel řešení tak, aby měli vše co potřebují.
A trošku o zodpovědnosti, kterou mi Iki vždy ráda omlacuje o ksicht. Jsem zodpovědný a to, že chybuji, nebo nejsem dokonalý beru jako samozřejmost, nikdo nejsme dokonalý ani absolutně zodpovědný. Ovšem odmítat jakoukoliv zodpovědnost ze strachu, že to nezvládnu, ze strachu ze samé zodpovědnosti to dle mého není zodpovědnost, ale posranost a srabáctví.