Moje dnesni ja, chtel jsem poslat Truce fotku toho, kdo na ni tady ceka oddane a verne... Vcera jsem si s ni cely vecer psal a bylo to moc fajn. Vymena roli: Obvykle bejvam daleko za hranicema s lahvi whiskey, hromadou podivneho bezprizorniho casu a chandrou ja. Psala, ze konecne trosku chape, jak se citim na dlouhych sluzebkach a jak se citim, kdyz se vracim [a to si zeme jeste delala legraci, ze se rad vracim, a ze mam MOC rad, kdyz na me na letisti nekdo ceka, aby to prebilo muj pocit odtrzenousti a vyloucenosti, ktery vznika i po ceste tam i pri navratu]. Jsem rad, ze zaziva pocity.
Pamatuju si, jak jsem ji kdysi ucil pit caje, jak jsem ji vysvetloval jak ma ochutnavat nejjemejsi detaily, ze je jen potreba byt pozorny a vsimat si. Myslim, ze me uz mnohdy predcila. Vlastne to na ni mam nejradej, tu schopnpost ucit se a nasavat do sebe vse uzitecne jako houba.
Tak tedy fotka, kterou jsem ji dneska rano poslal. Me dnesni ranni ja.
