proc? ptam se proc? na zaklade myslenky v moji hlave, ktery neslysite ani o nich nic nevite,
me presto boli, bodaji me jako jehla pod nehtem, kterou jsem si sam vybral,
pro nejvetsi efektivitu jsem ji otravil a je pripojena k inzulince plne jedu, zpusobujici vysoke prozivani bolesti.
velke rozliseni, obrovske priblizeni,
nerozeznately obraz, zvuk tak hlasity a tak zpomaleny, ze se chveji vnitrni organy.
to vsechno v jedinem okamziku, dlouhem asi jako orgasmus.
prani zemrit, ktere zustava, jako postkoitalni smutek, jako obraz blesku vypaleny do sitnice oka, ktere vysycha neschopne mrknout.
pomalu se prevalujici seda prazdnota kazdodennosti,
strach o vsechny dny, ktere uplynuly bez zaznamu v jakekoliv pameti, byt i jen geneticke.
vykourena cigareta, dalsi, dalsi, dalsi, popel pada na ciste povleceni cizi postele.
spi vedle me, cizi a zcela neuchopena existence, ktera se s tou moji potkala jen a prave v bode onoho bytu.
vesmir prozivani, ktery neni muj,
nezajima mne.
smutek, jako jehly pod nehty,
pod kazdym zvlast,
pod nehty okousanymi do masa, krvava stopa na klavesnici.
jen bolest prinasi pocit.
zas a znova se bubinek revolveru toci s jedinou plnou komorou,
ruska ruleta, v niz uz roky vychazi jen prazdna mista v tomhle kolotoci,
az si zapomnes uvedomovat vlastni smrtelnost a zacnes se nudit.
patologicke odosobneni, ztrata patologie hrace, ztrata touhy po uspokojeni.
anhedonia;