Dobre, ja vedel, ze se to stane, konecne ne nadarmo jsem rikal, ze to byla muza... a treba je. Co uz, to nezaplatis, to nekoupis, mozna to s nekym muzes vymenit... s Dablem nebo sam se sebou, jak rikas, menis vzdy jen za svuj zivot, i kdyz ja nerad obchoduji s demony jinak, nez s prevahou, ale uhrej ji vzdy...
Jo, tak me donutila psat se zlomenou hnatou, kterou jsem vymenil za to, ze si jeden lehnul a snad par hodin nevstal... vymenil jsem ji za zodpovednost k priteli.
Ten spi podemnou, nemuze uz na zadni nohy, dnes jsem dal posledni penize za drogy pro nej, uz ne pro sebe... zodpovednost je obcas vic nez vlastni pocity, smutku, stesti...
Kdyz stojim na psem, co ma otevreny zlomeniny, cistim, rovnam, siju... bodam mu pod kuzi morfin, tak cistej, jak jen medicina zna... a nic. Nic k psu, krom toho, ze vim, ze bude chodit, kdyz udelam tech par veci poradne. Nic k jehle, protoze vim, ze chovat se normalne na spicce jehly je jen hloupost, ze bych nevymenil upne. Bud tak, nebo tak, ale ne normalne.
Tak hlavou proleti myslenka, ze tahle plna strikacka [ne izulinka] s par kubikama tekutych makovic, snu, je sen ktery uz se mi zdal.
Dosiju zlomene hnaty, bez pocitu, odstrihnu hedvabi [ne neni], umeju si ruce a chvili mluvim na majitele psa... 8mesicni fenky.
Holka place, otec ma zatnute zuby... jsem tu jen zdravotni sestra, v kanadach, s cirem... usim se sit psa, a netecou mi slzy, nic me neboli, a pes bude chodit, kdyz mu to za tyden zadlahujem...
Pisu ted sam se zlomenou r¨kou, ne uplne koherentne... jsem stastny? Kdo vi... ale budu chodit, kdyz se to zadlahuje, prinejhorsim znova zlomi... kus dratu.
Chodim po meste se tarym chrtem, prochazky jsou to pomaly, a tak sbiram rozbity kusy sveta... peri holubu a strak, kusy plosnejch spoju... lepim je na plech, na karton, obrtahuju fixem... alapace snu, fetishe kazdodennosti, kterou proste musis uchopit... nebo se muzes zabit.
Letos v lete jse jeste netancoval.
Docela dobre si zasukal, vlastne hodne dobre, zasadil jsem zrovna matu, co jsem ji kus vytrh i s korenama u cesty. Udelal si kuskus s nakladanejma houbama, olivama, rajcatama, syrem a muskatovym orechem. Kava a cigareta.
Pak dostanu link, ve kterym vidim neci temnotu, zoufalstvi... nebo je to tak natoceny?
Rika ty samy slova, jako by se vubec neposouvala, nerostla... cast z nich je moje, na kuzi ma obrace, ktery znam z blizka... heroin konzervuje. Neumres, kdyz nejsi blbej nebo nemas smulu, proste jsi jen... jen sam sebou, jak jsi se predstavoval, kdyz jsi zacal tancovat na spicce jehly.
A koukam na to z pohledu sam sebe, porad ta sama predstava me, proto taky mam zlomenej hnat, pac dobrej nebude ustupovat zmetkovi, uz nikdy. Proto siju psy, protoze mozna budou chodit, proto jsem utratil posledni psi za zadni nohy, za chvilku pokoje pro toho, co jej miluju a on spi pod zahranim stolem, kde t ohle pisu... porad ta sama predstava sebe sama... natozit dokument o nekom, kdo je sam sebou je zajimave. Skoda te temnoty a poz, ale... muze to snad byt jinak? Konecne je to ona. A v jejich slovech ja...
Zajimave. Jak barevnejsi byl jiny dokument.
Chteli z toho udelat smutek? A ona?
Tak co uz. Zda se, ze jsme jedni z mala, co vstali a chodi, dnes mi ty Biblicke citaty padaj od prstu nejak casto... no v hlave mi nesedi, a konecne nemusim se proti nim vymezovat, vybiram si ty, ktere mi neco rikaji... jako v celym zivote.
Duvody, kazdej nejaky ma a kazdej smrdi, jako dira do prdele.
Mozna, jestli jednou budu starej, budu aspon zvyklej na pocit samoty, na stridani modre oblohy a modrych ran, budu vedet, jaky je to nemoct na nohy, a mozna si budu rikat, jaky to asi je, videt z kobky oblohu nad pousti... snad mi taky zustane chvlika, abych psal, ne to co chci rict, ale to, co mi bezi hlavou...