Gro mojich hrani ve skupine byl vzdy pen-paper Shadowrun, bud jsme hrali na skolnich weeletech, kde vsichni ostatni chlastali nebo sportovali (kdyz se muselo nekam jit, utvorili jsme ctenarskou skupinu a v zajeme si vykladali dej knih, co ostatni jeste necetli, treba Necroskop, Kulhanek - Vladci strachu/Cesta krve), nebo se hral Shadowrun. Cca 5 lidi, Orawitz, Bota, Korican, Mrazek, Ja. Tehdy vznikla cela ta moje/korycanova podtika, s barem Zkurvena Ryba, kde podavaji piti Duha (naposledy odzkouseno mesic zpet id Cyberstor a Speedim).... Shadowrunem jsme travili dny, v celkovem souctu casu to muzou byt i roky. Nikdy me nebavilo Draci Doupe, nezajima me a nikdy nezajimala poetika rytiru, carodeju a hranicaru, stejne jako me nebavi exht fantasy. Zdevastovane opustene mesta, hackeri, vrtulniky, vsudypritomny Velky Bratr, chudoba a nasili v post-apo Americkych mestech, to je muj salek kavy do dnes. Industrialni/sf horrorove settingy jako half-life, system shock, quarantine, dreamweb, bloodnet, hell, deus ex, syndicate...
Drogy, korporace, korupce, industrial hacking, industrial espionage, cyberware, ...
Samozrejme to vyeskalovalo v pocitacovych hrach genialnim Falloutem 2.
Kazdou ze zminenych her vlastnim a vsecky jsem si dal znovu, pokud to slo.
Dustojny nastupce je pak samozrejme Stalker (shadow of chernobil, call of pripjat, clear sky)... jak jsem psal driv, tak ta kombinace mrtvych krajin, toulajicich se zoufalcu s ruzne podlymi zamery, obcas radioaktivnima potvorama a mistama, kdy se Zona projevuje jako nepochopitelna a nelogicka sila, menici nase chapani reality, to je fakt sqvely kus prace a ac uz roky hry opravdu nehraju, pac 99% veci je vicemene jen odvozenina neceho starsiho a lepsiho (ve hrach mi chybi zamer, proc bych jako mel hrat neco, kde jen zabijim pro expu a lepsi zbrane, panenky me bavi spis vysvlikat, nez oblikat do platovejch zbroji, podle meho v zanru umrely adventury, kdy nasili nebylo jediny duvod hry a dungeony, kde bylo mimo nasili potreba i byt chytry a umet si neco pamatovat)...