„Takže se nacházíte v zákopech a chystá se na vás strašlivá hrozba, ano?“ Avasarala si sedla na kraj Sorenova stolu. „Dejme tomu, že jste na měsíci a nějaká třetí strana na vás shodí kometu. Obrovské ohrožení, rozumíte?“
Bobbie na ni okamžik hleděla zmateně, pak se s pokrčením ramen zapojila do hry.
„Dobře,“ řekla.
„Tak proč si zrovna tuhle chvíli vyberete k útoku na svého souseda? Jenom proto, že jste vyděšená a začnete mlátit kolem sebe? Myslíte si, že ti bastardi můžou za ten šutr? Jste snad tak hloupá?“
„Mluvíme o Venuši a bojích v Jupiterově soustavě,“ konstatovala Bobbie.
„Ano, pěkně blbá metafora, co?“ kývla Avasarala. „Tak proč to děláte?“
Bobbie se opřela na židli, plast pod její vahou zavrzal. Zúžila oči. Otevřela ústa, zase je zavřela, zamračila se a začala znovu.
„Musím si upevnit postavení,“ řekla. „Když využiju veškeré prostředky na odvrácení srážky s kometou, potom jakmile je hrozba odvrácena, prohrávám. Druhá strana mě nachytá v oslabení. Bum. Pokud mu nakopu zadek jako první, pak, když je po všem, jsem vítěz.“
„Ale když budete spolupracovat…“
„Potom bych musela tomu druhému důvěřovat.“ Bobbie zavrtěla hlavou.
„Řítí se na vás milión tun ledu, který vás zabije oba. Proč byste ksakru neměla[…]“
„Přijde na to. Je to Pozemšťan?“ přeptala se Bobbie. „V naší soustavě existují dvě nejvýznamnější vojenské síly, plus to, co dají dohromady lidi z Pásu. To jsou tři strany s dlouhou historií. Až se na Venuši doopravdy stane to, co se dávno chystá, někdo už bude chtít mít v ruce všechny karty.“
„Jestliže obě strany – Země a Mars – kalkulují stejně, pak veškerou svoji energii vynaložíme na přípravy na přespříští válku.“
„Jo,“ kývla Bobbie. „A tak my všichni společně prohrajeme.“
Citace z knihy
02: Kalibánova válka
James S. A. Corey