OVERDRIVE: Pochazi z povidky „No Place to Dream, but a Place to Die
Elizabeth Bear“
Citace z knihy
Upgraded
Jedna se o knihu, jejimz tematem jsou cyborgove, tedy fakticky vic roboti nez lide. Dnes jsem se o tom bavil s Adelou, ze mne doky, podzemi a tunely uklidnuji. Jsem dokonce schopen splhart a slanovat v nich stovky metru, ktere mi jinak na skalach zpusobuji straslivou zavrat - pocitu. Asi v tom bude neco z pocitu delihy, ale v podzemi by mi nevadilo umrit, narozdil od umirani kdekoliv jinde, v lune zemskem je mozna spravny pojem nebo idiom, ci co. Libila se mi uz kniha Ve Sluzbach Klanu od Zambocha, ktera popisuje pribeh maga, ktery tezi surovinove krystaly excitujici magicke sily a to jako otrok pro sve nadrrizene, coz nakonec vede ke straslive magicke valce.
V tehle povidce dva zustanou zasypani v zavalu, kazdy z jine strany barikady znepratelenych stran, oba prohravaji v zivote na povrchu, ale v dolech se rozhodnou nevzdat, a ac, snad i dik tomu, ze jsou bezpihlavni, pac jsou zakuti do titanovych carapaces (krunyru) a to jen v podobe nezbytne nutnych kusu lidskeho tela, snad i presto clovek vnima boj o posledni nadechnuti, ktere prozivaji spolecne, jako milostnou zapletku. Stale je v tom navic intimita podzemni delohy, ktera ovsem muze i zabit.
Me ta povidka udelala dost silnou zavrat - pocitu.
Doporucuji asi i celou knihu, ac jsem zatim ve 3/4; povidky jsou posledni dobou vzacne koreni, mnoho autoru potrebuje min napadu a emoci na napsani cele knihy.