„Pomohl jsem zapřáhnout koně, totálně zneschopněnému van Dyckovi jsem na opasek navěsil nemalou hotovost, kterou měl v domě, a pak už se jen díval na vůz řízený vyděšeným kuchařem kodrcající po nerovné dlažbě. Zavřel jsem bránu na pozemky a vrátil se do domu. Vzal jsem si olejovou lampu a systematicky, od vyššího patra, začal zapalovat záclony, potahy, drapérie. Netrvalo dlouho a oheň byl téměř rychlejší než já, jeho žár vysušoval kůži a měnil tvář v svraštělou masku. V okamžiku, kdy bylo jasné, že tohle už nikdo neuhasí, jsem sešel dolů, sednul si do zahrady mezi keře a čekal, až kouř a plameny vyvolají dostatečný zmatek. Van Dyckův dům měl jen malou zahradu, hrozilo nebezpečí, že se požár rozšíří. Lidé si to uvědomovali a začali hasit. Chvíli
jsem jim dokonce pomáhal.
Pokrytý sazemi od hlavy až k patě se sežehlými vlasy a oblečením jsem se ze zabijáka, který měl na svědomí čtyři lidi, změnil na člověka, který usilovně pomáhal hasit požár. Zdání často klame.“
Citace z knihy
Koniáš: Vlk samotář
Žamboch, Miroslav