Skoda, ze sem uz nechodi Prawitz, to by byla prdel, vzdycky to tak bylo.
On s krizem s atletem hlavou dolu, ja s krizkem (pred funusem) po babicce.
Obou se nas furt nekdo na neco ptal a v nas jen rostly odpovedi.
Cist Hlidky je tak trochu jako dospivani. Vetsine je to jedno, nekdeti v rukach drzej ohen, a zaroven vi, ze vetsinu zhaveho uhli prohrabavaj ruce, co se spali.
A muzou to byt ruce i tech, kdo vi.
Cesty za pravdou, abys nakonec zjistil, ze dabel je v detailech, pravdy jsou vzdy aspon 2 a co nezaplatis, to se nestane.
Nakonec drzis v ruce to uhli, ktere jsi driv nechaval jinym, a drzel jen ohen.
Uplne ke konci budes drzet popel, a pak uz jen prach.
Rika se, ze Davidova Hvezda (ac to puvodne neni zidovsky symbol), znaci prunik muze do zeny. Mece a Hole, Pohary a Disky.
Cim vice jeden stoupa, trojuhelnik k nebesum, tim sirsi se stava trojuhelnik, i kdyz uhel je stale stejny. A tim vic tlaci Sila, buh, Cas, Priroda... vzdyt je to jedno.
Neni sila, ktera by nepusobila.
Clovek roste, a pak jej hladi zena a rika: ty mas vrasky a kouty. A ja na ni: jasne, vzdyt i ty umiras.
Tak to proste je.
A neni treba hledat zivot po zivote, je treba rict, co se rict da, dokud muzes psat, mluvit a vzit do naruce.
Zadna dalsi moc ani pravda neni, jen dva trojuhelniky, jeden klesa, druhy vzlina