Sedím tady na zemi se Zojou ve Tvé mikině zmáčené slzami a myslím na vše, co jsi mi dal a co jsem s Tebou ztratila. Nikdy jsem si nepřipustila, že Ti budu zařizovat rozloučení, přestože jsi mě na to tak nějak připravoval. A jakkoliv akceptuji Tvé rozhodnutí, dala bych cokoliv za to moci jej zvrátit. Chybíš mi. Chybí mi ta část, kterou jsem Ti dala a ta, kterou jsi dal Ty mně. Vždycky jsi tvrdil, že jsem silná, tak já se pokusím Tvé přesvědčení splnit. Jen teď vůbec netuším, jak. Přijdu na to. Kvůli Tobě. Posílám pozdravy tam nahoru. Ani jeden jsme to profláknuté slovo nepoužívali, ale to cítím, není klišé. Miluji tě. A pokud můžeš, tak mi pošli kousek světla, protože teď žádné nevidím. Fakt to bolí, přestože vím, že jsi už šťastný a nic Tě netrápí. Děkuji, že jsi mě vzal do svého života. R. I. P.