Já jsem v dětství nemohla spát, protože jsem slýchala kroky, to trvalo pár let, viděla jsem různé duchy a měla velmi barvité sny. Dodnes se mi špatně spí, asi se pořád bojím, kdo mě v noci navštíví....

Jako předškolní mrně jsem ze spaní strašně křičela, s někým se hádala a často prý nebylo možný mě ani pořádně vzbudit. Tyhle noční můry či co to bylo trvaly asi dva roky co si pamatuju, nepomáhaly ani nějáký pilule na spaní od doktorky. Měla jsem společný pokoj se starším bráchou a když odjel do lázní, rodiče se báli, že to bude ještě horší. Paradoxně byl ale klid. Pak to tak nějak samo přešlo.

Až celkem nedávno mi došlo, z čeho celá tahle sranda asi vznikla. Brácha je starší o pět let a dostal k devátým narozeninám od dědečka švýcarský zavírací nůž. No a jednou jsme se hádali o nějakou ptákovinu a on mi řekl, že mě v noci zabije. A pak se mi o něm docela často zdávalo no. Ani nevím, kdy přesně to přestalo, mám pocit, že když jsme začali chodit do školy a on na mě musel cestou dohlídnout.

mohl bych o tom napsat stohy A4ek, ale zkracene: jako dite jsem mival halucinace (jednoduche az vylozene realne), dosud nevim proc presne k tomu doslo. ale trvalo to zhruba tak 3/4 roku, nez me rodice presvedcili o tom, ze vidim nesmysly a ze se na jejich pozorovani a analyzovani mam vykaslat. teprve za dalsich 10 let jsem zjistil, ze se za tyhle zkusenosti na cernem trhu dost dobre plati :))