Tak sem s věkem došla k názoru, že chcete-li někoho ztratit jako kamaráda/kamarádku, nastěhujte si ho do bytu. On totiž každej má něco, co člověka začne po čase srát.. :-)
Peru se sama v sobě teď, jestli mám nárok spolubydlící (v mým bytě) zakázat, aby si domů vodila kluka. Aby bylo jasno - ona má ty přítele dva, co s kterým dělá nebo nedělá já vážně nevím.. ale zatímco jeden je normální a příjemnej kluk, ten druhej je prostě.. zvláštní. A já se ho trochu bojím. Představa, že tam přijdu a on tam bude sám, mě děsí. Na druhou stranu když přijdu a sou tam oba, sem automaticky nasraná. (už proto, že mám pocit, že je tam vlastně kdykoliv přijdu domu). Mno a to co je mi vlastně nejprotivnější je, že pak občas přijde ten druhej, kterýho mám ráda a co já tam vlastně? mám se tvářit, že ten první tam nebejvá? Nebo? Moje zlý já to svádí ke hlášce:"a kterej je tu dneska"?
Za 3 neděle se stěhuju a byt nechám chvíli sestře, aby měla možnost se soustředit na státnice a zároveň kde být s přítelem a my jsme si s přítelem našli jiný, kde už budeme sami dva. Takže vlastně momentálně mám za sebe vyřešeno, jen ji asi požádám, aby tam po zbytek těch týdnů toho jednoho nevodila.
Jak byste se k tomu obecně stavěli? já jako chápu, že tam platí nájem, ale její nájem je 1/4 nákladů na celý ten byt. Zbytek platím já (přítel měl doteď vlastní byt). Nemám naprosto nic proti návštěvám oficiálního přítele a kamarádů, ale tohle střídání a divnej kluk mi prostě vadí.