Tohleto mi připomíná jeden vtipný úryvek z knížky "To nemyslíte vážně, pane Feynmane!" :-)
Byl tam taky jeden sociolog, který předem vypracoval jakési pojednání, a my všichni jsme si ho měli přečíst. Začal jsem ten zatracený pamflet číst a byl jsem z toho blázen: nemohl jsem v něm najít hlavu ani patu! Usoudil jsem, že to musí být tím, že jsem nepřečetl žádnou knihu z toho seznamu. Měl jsem nepříjemný pocit, že to je nad moje schopnosti, až jsem si nakonec řekl: Tak a konec, teď přečtu jednu větu pomalu, abych přišel na to, co může, k čertu, znamenat. Vybral jsem namátkou jednu větu a velice pozorně ji čtu. Nepamatuju si ji doslova, ale víceméně zněla takhle: „Individuální člen sociální komunity často získává informace prostřednictvím vizuálních symbolických kanálů.“ Četl jsem si to pořád dokola a přeložil to. Víte, co to znamená? „Lidi čtou.“ Pak jsem přešel k další větě a zjistil, že ji dokážu přeložit taky. Pak už to bylo jako mlácení prázdné slámy: „Občas lidi čtou; občas poslouchají rádio,“ a tak dále, ale bylo to napsáno tak komplikovaně, že jsem tomu zpočátku nemohl porozumět; a když jsem to konečně dešifroval, nic v tom nebylo.
Ze všeho, co se na konferenci událo, mě potěšila a pobavila jediná věc. Každé slovo, které kdokoliv řekl během plenárního zasedání, bylo tak důležité, že měli stenotypistu, a ten zaznamenával každou hloupost. Někdy během druhého dne ke mně stenotypista přišel a řekl: „Jaké máte zaměstnání? Vy určitě nejste profesor!“
„Já jsem profesor,“ řekl jsem.
„Čeho?“
„Fyziky – přírodní vědy.“
„Ach tak! To je asi ten důvod!“ řekl.
„Důvod čeho?“
Řekl: „Víte, jsem stenotypista a zapisuju všechno, co se tady řekne. Když mluví ti ostatní, zapíšu, co řeknou, ale nerozumím tomu, co povídají. Ale pokaždé, když vy vstanete a zeptáte se nebo něco řeknete, chápu přesně, oč vám jde – na co se ptáte nebo co říkáte – tak jsem usoudil, že nemůžete být profesor!“