ERGOSUM: No vidíš můžeš se zamyslet rovnou sám - zaobíráš se tu EU jakožto svébytným prvkem a nikoliv jakožto nečím, coby existovalo (zejména) jako vyjádření touhy členských států po existenci něčeho jako je Unie. Promysli si, kde se v tvém světonázoru toto objevilo a čím je to podloženo. Je to trváním EU? Je to komplexností? Je to tím, že považuješ její rozpuštění za (prakticky) nereálné? Je to tím, že komisaři nesmí přijímat instrukce od členských států které je navrhli?
Už tento první krok je docela podstatný (a přínosný), pokud se chceš zaobírat rozhodnutími orgánů EU jako takovými. Jak moc jsou společné orgány, na které členské státy delegovaly část pravomocí jen jejich prodlouženou rukou a do jaké míry má tato společná správa nárok na svébytnost (a pud sebezáchovy - to je velmi oblíbené téma .)).