VITEX: Efekty microdosingu nemaju v poslednej dobe zas taky ohlas v podcastoch co pocuvam ale vyzera ze sa priklanaju skor k jednorazovemu velkemu zazitku.
Idem v piatok na kat, tak mozem poreferovat.

Konečně medikace podle mého gusta:

Mikrodávkování LSD: Revoluce v léčbě ADHD nebo jen placebo efekt? | Nedd.cz
https://nedd.tiscali.cz/mikrodavkovani-lsd-revoluce-v-lecbe-adhd-nebo-jen-placebo-efekt-589319

Si tady odložím:
Před autismem už smekáme, ADHD se smějeme: Mýty, předsudky, realita - Kidtown.cz
https://www.kidtown.cz/blog/adhd-autismus-rozdily-a-podoba/?

2BFREE: Můj táta doma byl, ale také vytvářel hodnoty a proto mě většinou ignoroval. Občas vynadal mámě, že moc křičím. Občas mě pozval k sobě do pracovny, aby mluvil o sobě. Nic moc, no :)

ELLIE: Popravdě, můj táta doma ve většině času nebyl, neb vytvářel hodnoty. Občas si dovolil projevit svůj názor na výchovu a dostal tak vynadáno od paní doktorky mojí matky a paní učitelky mojí babičky, že to nemělo moc smysl.

Dodnes vzpomínám, jak asi v mých 6ti letech přiletěl z nějakého zahraničního knižního veletrhu lehce připitý. Opatrně a potichu přišel k nám do pokoje. Sednul ke mě na gauč a byl takový celý hrozně milý. Udělalo mu radost, že jsem vlastně ještě vzhůru a že jsme mohli trochu pokecat, protože to vlastně dělal všechno pro nás (pro rodinu). Pak se zvedl s takovým smutkem, že už musí jít, že mu matka zase vynadá. A stalo se. Sotva se zavřeli dveře, tak se to spustilo...

Inu, za každým mocným mužem stojí žena která mlčí :D

2BFREE: My dva tam máme navíc společného toho "slavného / celkem mocného" otce, viď. Můj otec teda o tvým tvrdil, že je fakt kretén 😆 Promiň 🤣
Drž se, řeš to, jsi chytrý. Jsi dospělý, jak říkáš zodpovědný jen za svoje problémy a reakce na ně, vymaň se z toho stínu.

Mna rodicia drezurovali v uceni a doslo to az na fyzicke konflikty, ked som bola v puberte. Mam v sebe trauma z neslobody sa prejavit, ktore som tazko spracovavala az do nejakej 30.
Teraz akurat nechapeme to, ze nemam normalny zivot. Nemam manzela, miesto vychovavania deti mam karieru (to je len nasledok tej drezury ucenim, oni to do mna vmlatili tie vedomosti) a na zensku divne nebezpecne hobby. Holt budem uz ta “cool auntie” :D
Kvoli ND som v dobe, ked sa ostatni vztahovali nebola uplne niecoho takeho schopna a uz sa za to nevinim. Ale musim vam povedat, ze pre zenu je sakra tazke zit inak nez vacsinova spolocnost, pretoze na to ma nazor uplne kazdy od random ludi na internete, po rodinu, doktorov atd. Furt si musim opakovat, ze mam vlastnu cestu.

Je to az desive, jak je to pres kopirak. Take jsem zil od prvni tridy zakladni skoly se stigmatem “problemove dite”. Rodice me sice „nemotivovali” fyzickymi tresty, zato rozlicnym psychickym natlakem ve spolupraci s ostatnimi „autoritami”.

Take se me chteli zbavit umistenim na psychiatrii nebo alespon do zvlstni skoly. Chvala Bohu tehdy intervenoval psycholog, ktery mi po diagnoze 122 IQ predal dopis pro ucitelku. Ta po precteni zarvala „jak krava???” a ja chodil delat postaka mezi ni a psychologem.

Dlouho me to trapilo, kdyz jsem od rodicu a kantoru zazival prakticky denne praktiky popisovane v knihach o zkusenostech ze sovetskych kriminalu a koncentracnich taboru (namatkou: Tak trido, ted vsichni budete povinne po skole, protoze tady Pavel…).

Nastesti jsem mel kolem sebe postupem casu skvele starsi kamarady, kteri mi opravdu hodne pomohli…

Mimo jine mi pomohl kamarad Gruber, ktery mi dal precist svou knihu „Dusevni hygiena” a seznamil me s technikou „Gestalt”. Ve zkratce: „Ma-li se mnou nekdo problem, je to jeho problem a at si ho resi on“.

V opravdu kritickem obdobi mi hrozne pomohl film a kniha „Klub rvacu“ a z ni odvozene velmi primocare a sobecke smysleni: „Bud jsou (lide kolem me) soucasti problemu, nebo reseni”. A tehdy jsem dospel k postoji, ze kdyz se ke me nekdo chova zle, nebudu se jim dale zabyvat. A kdyz se ke me rodice chovali v mnohem hur nez cizi lidi, vyradili se tak sami.

Jsem si vedom spolecenske odpovednosti a tak kdyz oni potrebovali, byl jsem a jsem tu vzdy pro ne. Ale kdyz jsem potreboval ja, byli a jsou tu pro me jini…

Nezatezuju je svymi problemy pod mnohokrat vyzkousenym pravidlem: „vse co reknete, bude pouzito proti vam a opakovane”. A tak mame po letech celkem stabilni vztah…

O to vic me pak mrzi, kdyz vidim, ze ti, kteri mi v te dobe tolik pomohli, …..

No nic, diky moc @alexis, @aether, @ellie, @dlabak a dalsi offnyx

IOM_NUKSO: Moje máma se naštěstí už vzpamatovala. Ona spíš hodně poslouchala autority a když jí o bití jako nejlepším prostředku říkala její vlastní máma, učitelky i kamarádky, tak to prostě tak dělala. Neměla jiné informace. Teď, když je dostala, tak to vidí jinak. Hlavně, my jsme se dlouhá léta hrozně hádaly, proč nesmí bít vnoučata, že se k nim nechová pěkně, atd, byla jsem z ní doma vždycky hrozně na nervy (načež mě obviňovala, že jsem přecitlivělá a musí se kolem mě chodit po špičkách). No, a teďka najednou vidí ten rozdíl, když beru Concertu, jaká jsem v klidu. Chemii toho všeho si vysvětlit nechala, ji tohle zajímá, léky a doplňky... Naopak si dělám já srandu z ní, že i ona má ADHD, protože teda ona je přesně ta osoba, co někam přijde a neví, proč tam přišla :D

Kdyz ono kdysi ta stigma byla opravdu obrovska, takze bych pochopila, ze to rodice zatloukali. Co nechapu je, ze to zatloukaj dodnes a ze nerikaj neco jako tehdy byla doba, kdy to jinak resit neslo a ted je dobry, ze to resit muzem. A misto toho celoplosne vladne ta krasna veta "vzdyt si normalni".

PEJR: Jo, na tohle sa snazim moc nemysliet..

SHARKIE: No, nevim jak ostatni, ale ja mam od nastupu Trumpa k moci docela uzkosti z toho kam to smeruje. Jestli mu to vsecko co dela projde, a u nas se k moci dostanou lidi podobnyho smysleni, tak si nemyslim, ze by dalsi generace mely nejak jednodussi zivot..

Presne kvoli tomuto som pred rodinou nic o ADHD nespomenula a ani to nemam v plane. (A o AuDHD uz duplom nie.)

Mrzi ma, ze s tym ma tolko ludi tak blbe skusenosti. Snad aspon tie dalsie generacie uz to daju lepsie.

Objimam a soucitim. Ja letos misto k nasim jedu na Velikonoce na wellness. Tam nikdo nebude rikat, jak to se mnou neslo (zdavim Ellie), jak jsem byla hrozna a jak musim mit furt neco extra (nepiju 20+ let, hlavne proto, ze mama chlastala, ale stale jim to vadi). A ta knizka (Dospele deti emocne neznalých rodicu) je skvela. Cetla jsem ji nedavno a moc mi pomohla. Hlavne jako mame. Ale i ty maly holce ve mne. Taky bych mohla rikat, ze mam dite, s nimz to nejde. A ejhle. Ono jde. 🤘

Taky posilam virtualni podporu! Altualne tohle taky dost resim - nepochopeni okoli a vsechno to psycho okolo rodicu. Mimochodem - doporucuju knizku Dospele deti emocne nezralych rodicu.
Jinak zajimavy je, ze ADHD je dedicny. V nasi rodine to treba hodne vysvetluje.