Teď jsem měl takové prozření...často proplouvám životem s hlavou plnou věcí a tím méně jsem zakotvený v přítomnosti a prostoru. Už v minulosti jsem se snažil dávat na to pozor a být víc v přítomném okamžiku, dělat věci míň automaticky, dávat důraz na každý pohyb, udělat si čas, zastavit se a rozhlédnout kolem sebe, jen dýchat, existovat.

Teď mi tak nějak došlo, že asi vlastně není moc věcí co by byly důležitější.

Já mám dlouhodobě problém s tím, že sice celkem dobře až výborně zvládám konkrétní dobře definované úkoly, činnosti a projekty, ale věci jako dlouhodobé strategie, plánování vlastně bych řekl života je na tom dost bídně a vyžaduje značné množství energie. V důsledku mám pocit a i okolí to tak často asi vnímá, že jsem prostě pomalej... prostě se se vším moc seru. Asi bych potřeboval aby život byl normálně dvakrát tak dlouhý a pak bych možná stíhal.

TOTALLYDIZZIED: Mno ja mam na sebe vypozorovane, ze cim viac musim maskovat, tym viac energie mi to zere a tym menej jej mam na ine cinnosti, som unavena, vycitam si to a tak, nekonecny cyklus.
Uzkosti mam zaliecene, ale tie casto pochadzali z konfliktu medzi mojim vlastnym ocakavanim od ludi a tym, ako ti ludia realne fungovali.

TRISSIE: Raz som si slubila za konecne kupenie topanok cely cokoladovy dort. Pomohol a ja mala konecne v com chodit. Aj ked som teda tie boty neznasala, ale boli prve, ktore mi aspon trochu sadli. Sla som vtedy uz zufala cely regal rad radom a skoncila so skusanim az skoro na konci. :D

FIONOR: To nejde, musím to fakt propočítat.. mně totiž sere, že na takový pičovině visí moje nový platový zařazení, kvůli kterýmu to po nás chtějí (o žádný velký rozdíl nejde, ale mně jde o princip, že to nebudu střílet od boku).

MAR_TINA: drih odmeny je na kazdem soudruhovi :-)

EADENN: To je tak, když se z muzea dělá korporát. Oni prostě chtějí převést moji práci do sloupečků a čísel, ale to se prostě nedá..

KAIAFOX: Když vytknu před závorku všechny kontexty AI, tak z praktického hlediska pro mě hodně snižuje hranici naskočení do nějakého úkolu. Například když jí předhodím klidně celý email s nějaký feedbackem nebo požadavkem od klienta, tak se tím začne nějak prolouskávat a už tím se pro mě přeruší paralýza a úkol pak jde zvládnout.

Takže klidně by to fungovalo v tvém případě, prostě bych do AI narval celý dotazník a řekl, vyplň to a klidně se mě zeptej co k tomu potřebuješ vědět.

MART1NKA: myslím, že je to reakce na nějaký konstantní nenaplňování vlastních potřeb. Že nejde ani tak o to, co se reálně děje kolem tebe, ale s čím do toho vstupuješ. Jak to říct nějak aby to dávalo smysl.. Představ si, že máš celoživotní strach z pavouků, je to neměnný, je to tam vždycky. A teď si představ, že když dobře spíš, máš sebou svýho plyšáka a ráno tě někdo objal, tak pavouka klidně vemeš do ruky, protože jsou tvoje potřeby naplněný a celej ten stav mysli vlastně vůbec nebyl o pavoucích, ale o tom, že ti něco chybí/odpíráš si něco, ať už jsou tvoje důvody jakýkoliv a o to hůř se ti pak "správně přemejšlí". Ve zkratce, abych dokázal zvládat úzkosti, potřebuju mít naplněný nějaký potřeby, který se daj obecně specifikovat, ale každej je máme asi trochu jiný. Pokud dlouhodobě "někde trpím", tak to eventuelně vede k vyhoření, že nedokážu napsat ani mail a vyčítám si to jako vlastní selhání. A pořád se přitom přesvědčuju o tom, že to musím zvládnout.

a teď vůbec nevím jestli to dává smysl :D

ELLIE: jojo, práce a sebehodnota dělaj dost velkou část těch myšlenek. Zároveň mám ty děti ve střídavce, takže tam je spousta velkýho "selhání" co mi mozek pravidelně předhazuje. Taky se ale považuju za dost zúčastněnýho otce, tudíž "jak jsem posral děti" je linka, která mě naštěstí míjí :) Dost často ale mám i to že nejsem dost dobrej ve vztahu, kterej nijak nepomáhá tím jak se nedá jasně popsat (což dělá problémy mojí PAS stránce)

TRISSIE: tak já si jdu dát lindor kouli za sfouknutí otázky poddolování v Tuchoměřicích 10 minut/ 2 měsíce... Ehm

KAIAFOX: malicious compliance is the way
10× 8 % a 2× 10 % - rozdělit náhodně
Nebude to přesné, ale bude to řízené pocitem.

Ale krásně to ilustruje i ten problém diagnostických testů. Otázka: skáčete často lidem do řeči? Můj mozek: jo, ale ne, protože se strašně hlídám, a někdy se nehlídám a pak zase jo, mám odpovídat na vnitřní pnutí nebo vnější projev a jak to mám bodovat a kurva proč se na to nemám koho zeptat!

KAIAFOX: na takovou p***u bych se vykašlal i bez neurodivergence :D

MAR_TINA: drobnou odmenou za kazdej splnenej batch (velikost batche je promenna podle slozitosti). Ne ze by to fungovalo vzdycky, ale je lepsi na sebe bejt hodnej za to, co se povedlo, nez nasranej za to, co jeste ne.

KAIAFOX: jedna položka, která blokne mozek na celý úkol. To znám.

MAR_TINA: Momentálně nejsem schopná šéfovi vyplnit pětistránkový dotazník, který definuje mojí pracovní náplň - nic složitého, ale je tam jedna položka, kvůli který mám naprostý blok to vyplnit a můj mozek stávkuje. Je tam seznam dvanácti činnosti, které v průběhu roku udělám a každou mám ohodnotit počtem procent (součet by měl samozřejmě dát 100%, že) a šéf nám k tomu řekl, až se řídíme pocitem - na to jsem mu řekla, že procenta jsou matematická veličina, kdežto pocit není a tedy jak to mám vypočítat.. nebyl schopen odpovědět. Samozřejmě to bylo bráno jako útočný komentář a vysírání, přitom jsem si jen chtěla vyjasnit zadání (které je imo naprosto debilní a popírající jakoukoli logiku. Jeden rok nevypovídá o mé práci nic, neustále se mění, podle předmětů, přednášek, projektů, výstav...doprdele!).