MAJKA: ne, říkám, že když potřebuješ převést "chutě" (neurodivergentní vnímání světa a hlavně mezilidských vztahů) na "barvy" (neurotypické vnímání světa), tak je jednodušší se omezit na černou a bílou, a nedumat nad tím, jestli malinová je víc šedá než borůvková :-)

CYBERWOLF: Ne, ale potřebuješ ADHD na to, abys tyhle věci viděl na první dobrou a měl problém to nechat bejt.

TRISSIE: Jo, mam v tomto smere strasne velky problem porusit nejake pravidlo, aj ked v danom momente nedava absolutne zmysel a spolocnost to kludne berie tym stredom a ani sa nad tym nepozastavi.

TILIO: jo, tohle je složitý. Ono člověku tak nějak přijde, že tom co dělám dělá víc než ostatní jednoduše proto, že je vždycky u toho. Ale není vždycky u toho, když to dělají ti druzí. Typický případ je, jak NIKDO nedává nádobí do myčky, ačkoliv když se na to podíváš vědecky, tak zjistíš, že ho tam vlastně dávaj všichni, akorát se občas něco zapomene a to je ten výsledek, co z toho trčí. Protože ty ostatní to dohromady zapomínají častějc než ty (a když to někdo uklidí za tebe, tak to nevidíš). S kverulanty a mlčochy to může být podobné. Ale oproti nádobí se to blbě měří - ty bitvy se odehrávají na mnoha frontách a často za zavřenými dveřmi.

Podobně to "odcizení" je spíš iluze. Remember that you are unique, just as anybody else. Ono to asi pramení z toho, že si člověk řekne "aha, to je ta diagnóza, takže to mám jinak" a pak to začneš vidět všude. Jako že když máš v ruce kladivo, všechno vypadá jako hřebík. Což na jednu stranu může pomoct líp identifikovat co funguje a co ne a nesnažit se to urvat na sílu když to nejde, na druhou stranu člověk nesmí koukat na ty ostatní jako na marťany (nebo na sebe jako na marťana). Nejhorší je podlehnout představě, že žiju v jiným vesmíru a ostatní to nikdy nemůžou pochopit, protože to tak nemaj. A když to maj, tak to maj míň a když to maj víc, tak ty tím zase víc trpíš atd. Je to dost nebezpečná mentální past a rozlišit skutečnost od zdání je hodně těžké. Soudě podle jakékoliv společenské debaty na tom asi není nic zvláštního.

Pak je docela svůdná myšlenka, že svět je zařízený pro tu normální většinu (nebo bohatý, praváky, nebo někoho), do které nepatříme a tak trpíme útlakem a někdo by to měl napravit. To teď dost frčí ve všech možných tlupách a přijde mi to dost destruktivní pro všechny.

TL;DR pointa: každej je jinej, ale přesto jsou všichni stejní :)

CYBERWOLF: Moje zkušenost je, že lidi s ADHD mají mnohem častěji tenhle smysl hypertrovanej.

TILIO: já bych řek, že to takhle vnímá každej, soudě podle všudypřítomného brečení do piva. Málokdo je splachovací

CYBERWOLF: Ne. Ale a) otazka prezentace a b) otazka jak moc te to sere? Jako, ze NT jsou zhusta schopny nektery veci "nechat plavat", protoze je to fuk, neni to jejich starost, nejsou za to placeny, nezajima je to natolik aby si delali nasili, ...?

(Ja nevim! Ale vnimam ze to mam "jinak" jez vetsina, ze jak nabydu presvedceni ze je to spatne, tak mi dela obrovskej problem s tim koexistovat. Jak kdybych se snazila spolknout pravitko, nebo jak to popsat.)

CYBERWOLF: ne

KOIRA: moje přezdívka od ex je Dušínovka a že bych se se svou poctivostí a spravedlností měla odstěhovat někam do haj*lu.

TILIO: tak ta citlivost je imho sourozenec těch neadekvátních reakcí, který nejspíš všichni dobře známe. pro mě to je velkej problém při větších operacích s hotovostí, spekulace, nebo nákup/prodej něčeho většího. ze stejnýho důvodu nemůžu podnikat, protože riziko a třeba nezaplacená faktura by mě hrozně nervovaly, nemluvě o zvládání stresu při čekání na výsledek nabídky. nebo jestli bude objednávka splněná správně, a co když si bude zakoš stěžovat na nějaký věci. mě to dostává hrozně moc do vrtule, ať za mě nese to riziko na bedrech někdo jinej.

TILIO: ano, a s mou disortografií (nespolupracující hemysféry) jsem si už začal myslet a nabývat dojmu, že chápu matiku, tak mi do toho někdo vrazil písmena a díky tomu i doteď počítám třeba 13+12 na kalkulačce :D