AXTHEB: a kdyz tu vec najdes, tak si nevzpomenes? Ja si nevzpomenu na okamzik, kdy jsem ji odlozila, ale kdyz ji najdu, vzpomenu si na proces behem ktereho se to stalo
MARWIN: vesak na klice hned u dveri je takova moje drobna jistota ve vesmiru. Po odemceni bytu klice automaticky davam na sve misto. Horsi to je, kdyz neodmykam ja, to muzou byt v kterekoliv z mych tasek, kalhot, mikin nebo jinych svrsku ci doplnku, kam se daji tri klice strcit. Aktualne se snazim naucit na levou predni kapsu u kalhot :)

K diagnostice: někdo teď doporučoval klinickou psycholožku na Praze 6 a 8: https://www.psychologie-nova.cz/
Diagnostika na pojišťovnu, termín za 3 měs

SHARKIE: jako PAKOBYLKA_uz automaticky bez premysleni klice/mobil/penezenku vytahnu z kapsy a hodim na svuj stul... kdyz ne tak zacne detektivni prace, kdy si pamatuju ze jsem to mel naposledy v ruce, a co jsem od toho momentu delal, co jsem mel na sobe ve ktere jine kapse by to mohlo byt, nebo kde podel te trasy by to mohlo lezet. V kombianci s automatickou kontrolou kapes (1.2.3. mobil.klice.penezenka.) kdykoli odchazim, to znamena ze hledat musim akorat po byte (miste poslednoho pobytu)

SHARKIE: tenhle problém extrémně zhoršuje mindlessness - jakmile děláš věci a u toho myslíš na milion jiných věcí, tak, jak píše AXTHEB, ta informace prostě nebyla zaznamenaná.
A nevím, jestli je způsob, jak v dnešní uspěchané době myslet jen na jednu věc - a to i pro lidi, jimž nejede z důvodu odlišného nastavení mozku v hlavě 24/7 diskotéka. Takže jedině fakt akceptovat, že se to děje, a zaměřit energii spíš na hledání než na nadávání si, že jsem zase něco ztratila.

zn: neurotypik, co v kuchyni vezme do ruky věc a v obýváku už ji nemá. A ano, jsem extrémně organizovaná a dávám věci na místo (a věci místo mají), ale v tranzitu prostě mizí, občas nevratně.

SHARKIE: Nijak úspěšně. Někdy, když je to lokální, tak se zastavím a řeknu "skřítkové" (ještě pořád je vě hře možnost, že nám doma bydlí šotci nebo ten Němec, co krade věci :-D) a pak hodně, hodně pomalu skenuju očima okolí. Dvakrát, protože mám vzácný talent na věc koukat a nevidět ji. To pak tu věc často najdu malý kousek od nějakého logického místa, kam bych ji mohla dát. Nezabírá to bohužel na stavy "jsem v kuchyni a držím věc - střih - jsem v obýváku a nedržím věc". Teď jsem po měsíci hledání našla brýle (včetně toho, že jsem zburcovala ztráty a nálezy na cvičení a psala kamarádovi, jestli si náhodou nepamatuje, jaké jsem měla v ten onen den večer brýle) v šuplíku s nabíječkama. Který je malinký a celý ten měsíc do něj minimálně obden sahám, vytahuju z něj věci a přeskládávám je.... doteď nechápu, že jsem je celou dobu neviděla a že se nerozbily ani nepoškrábaly, protože tam byly hozené halabala.

SHARKIE: snazim se vic pracovat, abych si ztracene veci mohl koupit znova.

SHARKIE: Je to blbé, ta situace kdy pokládáš někam daný předmět se vůbec do paměti neuloží (nezapomněla si to, vzpomínka se vůbec nevytvořila). Se s tim smiř.

SHARKIE: Od leta hledam srouby na sestaveni vetraku + jsem si vypestovala OCD. Klice tak davam na jedno misto, ale denne se aspon jednou vracim do kabinetu pro zapomenutou pomucku. Tak nevim. Rekla bych, ze je to marny.

Jak bojujete s tym neustalym stracanim veci? Uz som z toho fakt unavena. Hlavne si vzdy pripadam ako uplny debil, ked viem, ze som to mala predsa v ruke, tak sa to nemohlo vyparit.

KROPUCHA: Chapu a i rozumim jak tohle muze byt hodne cenny, i kdyz asi uplne ne pro me. Jednak poroto, ze se o ADHD dost do hloubky zajimam, mam kamaradku psycholozku ktera se specializuje na ADHD dospelych, dela prednasky a poradame spolu prave ty Brnenske ADHD networkingy (ale vim ze ji jak se u nas dela koucing take dost zajima, kdyby jste si chtely porovnat poznamky klidne vas propojim) ale prave tam hodne resime ty temata co zominujes a jiny uhel pohledu, srovnavani zkusenosti mezi lidma co to pochopi protoze to maji casto stejne a mame dost pozitvni ohlasy takze vlastne chapu jak takovy koucing muze byt hodne prinosny.

WOLFGAR: V Británii je to taky hrazený z pojištění, pokud vím. U nás se toho asi jen tak nedočkáme :)

Jak to probíhá? Základ je, že chce člověk něco změnit a je ochotnej pro to něco udělat.

Kouč je obecně parťák na přemýšlení, není to někdo, kdo by radil, ale někdo, kdo ti pomůže si uspořádat věci v hlavě a podívat se na ně z jinýho pohledu. Stejně jako se sami nedokážeme polechtat, tak neumíme sami sobě narušit některý myšlenkový vzorce, pochopit příběhy, co si vyprávíme apod. Je potřeba, aby se nás někdo zeptal, případně jemně poukázal na rozpory, umožnil jinej úhel pohledu.

Právě v tom kontextu se podle mě liší ADHD kouč od "normálního kouče". ADHD kouč chápe naše záseky, ví, co se tam může dít, třeba i řekne "tohle je u ADHD normální, může to fungovat takhle a takhle". Taky dává pozor na obvyklý pasti (třeba když klient sám sebe shazuje, zaváže se k něčemu nerealistickýmu atd.) a může zmínit zajímavý možný strategie.

Mně osobně na tom přijde strašně cenný, že je to prostor, kde můžeš úplně přestat maskovat, kde ti rozumí a nesoudí tě. Takže se můžeš na svojí situaci koukat v klidu, pojmenovávat věci a postupně zkoušet něco novýho.

KROPUCHA: Docela by me zajimalo jak takovy koucing probiha, nejak uplne nevim co si pod tim mam predstavit. Na jednu stranu jsem skeptik, ale na druhou stranu jsem trochu zvedavej.

Jinak zajimava vec, mam kamaradku s diagnostikovanym ADHD ve finsku a tam maji dokonce kouce ktere vam prideli psychiatr a jsou hrazeni z pojisteni, to jsem dost cumel. Takze za kamoskou chodi koucka co ji uci strategie jak uklizet, pracovat, fungovat. U nas je problem i z pojistovny vyrazit par stovek prizpevku na terapii.

KROPUCHA: "zbytek to odkládá nebo to vzdal" je nejvíc ADHD věc, co může bejt :D bereš klienty?

Update ze života začínajícího ADHD kouče:

* výcvik mám za sebou, teď se blížím k certifikaci, koučuju a sbírám zkušenosti
* ta část, kdy musíte jít s kůží na trh, je nejtěžší. Z 24 účastníků jsme s tím začali 2, zbytek to odkládá, nebo to vzdal
* ve výcviku nám dávali příklad někoho, kdo se do fáze "uživit se koučinkem" dostal za 18 měsíců. Přišlo mi to dlouho, a že to určitě zvládnu dřív. Leda tak houby, těch 18 měsíců bude minimum.

Šla bych do toho znovu? Šla! Moc mě to naplňuje, i když je to náročný :)

RANDOM_NIGHT: Je vtipne, kolkym sa to podarilo. :)