tak nejenže neumím moc neverbální signály číst, ale neumím je prý ani generovat: někdo mě řekl, že se neusmívám, já se prostě jen usmíval očima a ne pusou :) nebo stress prý na mě není vidět, ale vyjadřuju ho nějak celým tělem jinak než neurotypičtí lidi tak prý jsem "nečitelnej". chjo.

KROPUCHA: Tak další střípky (ale fakt jenom střípky, máme 4 h týdně nalejvárny)

* Struktura, řád - může pomáhat, ale jen dokud nezačneme mít pocit, že nás omezuje...
* Když nám někdo řekne, co máme dělat, má to na nás opačný efekt. A stejně to funguje i když je to jen náš vnitřní hlas (když si sami něco nařídíme). Údajně je lepší si to formulovat jako otázku se svým jménem, třeba něco jako: "Co teď Kropucha udělá?"
* Medikace (když funguje), funguje většinou jenom tak, že "ztiší" podněty. Tím pro nás vyrovnává podmínky, ale nedodá nám chybějící dovednosti. Na to se hodí právě ADHD coaching. Obecně se doporučuje i kognitivně-behaviorální terapie, ale ta nám může přijít příliš restriktivní (viz bod 1), zvlášť když terapeut neví jak konkrétně s ADHD pracovat.
* S tím opožděným vývojem, co jsem zmiňovala minule... Vrtalo mi to hlavou. Vždycky připadalo, že jsem naopak byla oproti ostatním dospělejší, ve 14 jsem kouřila, experimentovala s drogama a tak. Ale prý je to znak a důsledek větší impulzivnosti (člověk se snadno nechá strhnout a zkouší všechno možný), ne větší vyspělosti. Achjo :) Obecně podle jednoho výzkumu lidi s ADHD začínají kouřit asi o 2 roky dřív než ostatní a mají větší problémy se závislostmi. Hodně nám může prospět gap year po střední škole, abychom stihli dohnat aspoň něco.
* Nuda a čekání nás fyzicky bolí, tak si mozek vymýšlí blbiny, aby se té bolesti vyhnul.
* "Nemáme filtr" - všechny podněty vnímáme jako stejně důležité. Normíkům funguje automatický filtr, který jim to předvybírá. Proto třeba nedokážeme rychle najít, co nám někdo ukazuje.

WRNQ: Přesně. A mám to na motorce, v autě nebo i když řídím náklaďák. Myslím, že moje forma ADHD mi to usnadňuje.

SHARKIE: Mně se to stává spíš naživo. Tam nepomáhají smajlíky už vůbec, a taky fakt, že vlastním spíš resting bitch face 😅

Ja si pred par rokmi povedala, ze sa par veci (ine zdravotne problemy) stejne tak skoro nezlepsi, tak sa na to vykaslem a idem si z nich robit srandu. Postupne som presla do rezimu, ze si robim srandu aj z inych nepeknych veci, co sa mi deju a vsetko to zvladam nejak vyrazne lepsie.

Vtipne ale je, ze iste okolie stejne niektore veci vnima, ako ze ich beriem negativne, aj ked to tak vobec nie je. Ale to bude skor problem mojho autistickeho ja, ktore uplne nema stastie vyjadrovat veci tak, aby ich vsetci pochopili jak boli myslene. Na druhu stranu, uz som sa naucila, ze to je ich problem a anie moj a nenecham sa tym rozhodit.

Cokoliv na podporu vděčnosti je ok.
Já jsem byla dřív několik let v konstantní depresi (několikrát za život) a po nějakém čase jsem došla k názoru, že se nejen kvůli sobě, ale i kvůli svému dítěti a kvůli svým studentům, jež jsou z velké části z Ukrajiny, tak bojím budoucnosti, že mě to dokáže fakt paralyzovat mocně, tudíž jsem OPRAVDU ráda, za to, co je teď a tady a každej večer poděkuju za to, že mám za sebou další úplně obyčejný den, že jsem si užila čas se synem a mým studentům nezemřel nikdo blízký.
Přítel mi říká Divík...jsem takovej prosťáček boží, co má radost ze všeho hezkého, ačkoliv stejně jako milovat dokážu i hejtit a prožívat všechno totálně černě, beru léky na vysokej tlak a tlumím se nejsilnějšími CBD kapkami.

Tak zrovna ten deník, pokud ho zvládneš déle, to v tom hodně pomůže. Protože spousta těch negativních reakcí se opakováním omrzí a ztratí sílu.
Mě taky v tom okamžiku pomáhá říct nahlas "Díky ta připomínky Karen, teď na ně není čas".

PAKOBYLKA_: To ti zavidim ze se to zvladnes ucit! (Nechci tady uplne ventilovat svoji negativitu, oni to lidi obecne blbe snasi a pak vedou reci o toxicite 🥲 ale ja kdyz to vidim, tak vubec nevim, jak to odmavnout! A na kazdej argument, proc je neco dobry, mam nejmin tri a presvedcivejsi, proc je to spatny. 😭)

tak ono jak ted sviti slunicko po tej fakt dlouhe zimotmě tak to i jde chvilema videt barevne!

TILIO: Mne se vcera poprvy v zivote povedlo ty negativni myslenky, ktery jsou nonstop na znackach, ze jo, odmavnout! Byl to magickej moment a dokazala jsem si to udrzet a tim stestim se nechat prostoupit. Jinak to mam stejne. Ucim se to, snazim se, ale jde to pomalu a tezko.

Ja se nad tim zamyslela a zjistila, ze mi tyhle pozitivity akorat zpusobujou jeste vetsi anxiety :D Jak furt kazdej rika, denik vdecnosti a kdesi cosi, tak: kdyz si pomyslim, rekneme, "mam co jist a kde bydlet", tak mi v dnesnim svete okamzite naskoci "no ale na jak dlouho, s Trumpem, Putinem, (...) za prdeli?" Jakoby kdyz se soustredim na to, co je dobry, tak okamzite prijde, ze to dobry urcite brzo skonci a vsecko jde do prdele a budoucnost je temna a nedobra. 🤦🏻‍♀️

(Ze mam depresi mi nemusi nikdo rikat. Postrehy z kurzu KROPUCHA bych i tak ocenila.)

(vlastně nám i rovnou řekli, že tenhle kurz je o tom pochopit ADHD, a ne o strategiích jak na něj. Protože pro každýho funguje něco úplně jinýho a s tím už se pak musí pracovat individuálně. Učej to s obrovským soucitem ke všemu tomu utrpení, který ADHD lidem přináší.)

VON_GILOTINE: Jojo, to je dobře že to říkáš. Protože ona to není rada v tomhle slova smyslu. Je to ze školení pro lidi, kteří chtějí ADHD líp porozumět a hlavně pro budoucí ADHD coache.
Takže nás postupně povedou k tomu, jak tohle v rámci coachingu rozpoznat a jak s tím v jeho rámci pracovat.

Jsou to takový útržky, který v tu chvíli se mnou zarezonovaly. Nejsou to rady co dělat nebo nedělat, i když to tak ve svý neobratnosti můžu omylem formulovat.

KROPUCHA: To by mohlo vysvetlit, preco mi je najlepsie s ludmi o cca 6 rokov mladsimi :)

Hezke.

Jen pro ty kdo si z adhd vypestovali tezkou depresivni diagnozu je rada "soustred se na to pozitivni" uplne k nicemu