QUANTI: Ach jo :(

KROPUCHA: Mně klinická psycholožka udělala testy a jak se dokážeš soustředit deset minut na test, tak prostě podle jejich notiček poruchu pozornosti mít nemůžeš. To je jedno, že odmala zapomínám na úkoly i události, že mám sešity z gymplu plný omalovánek, protože jsem prostě vypínala, že jsem hned v druhým semestru na VŠ prošvihla zápis do seminářů, že si nedokážu ani po čtyřicítce zorganizovat život, prostě dokážeš sedět v klidu u testu? ADHD nemáš, jdi pryč.

QUANTI: Lektorka nám říkala, že se klientek vždycky ptá, co od diagnózy očekávaj. Že ne vždycky je potřeba, a hlavně se bohužel často stává, že ženy tu diagnózu nedostanou :( Prostě tím sítem propadneme.

Existuje i jedna studie, podle který dívkám po 14 letech věku ADHD mizí. Akorát se v ní ptali jenom rodičů a nezohlednili, že dívky ADHD častěji maskují.

A teď se podrž, tady je důvod proč se to brzo učíme skrývat: Protože u dívek se ADHD rysy častěji považují za charakterové vady :((

KROPUCHA: tak promiň, někdo tu psal, že jejich systém diagnozy je řekněme neetický, ale um dobrý....

COCOBRYCE: To na mna zas vobec nefunguje, pretoze vzdy presne viem, o kolko su posunute (teraz napr. polka hodin so zimnym casom), takze si to upravim :)

KROPUCHA: Krucifix, já fakt nechápu, že mi to nediagnostikovala :(((

SHARKIE: hodiny v bytě jsem často míval třeba o 5min napřed

KROPUCHA: a to jsem u Vacka, které ho si co do kvality terapie vychvalovala
jj, vlastní způsob si na to hledám, co a kdy mi pomáhá, zatím jsem u psaní si úkolů, co je potřeba v dohledné době udělat: přidělat věšák, koupit pipetu, objednat si boty, postupně odškrtávám a večer se z prázdných míst raduju - to celkem funguje, věci který mají jasný deadline mám v el. kalendáři s několika upomínkami - 2dny předem, den předem, hodinu, 10min - akorát to furt kontroluju, nejsem tomu diáři vlastně schopen věřit
a někdy zase propadám panice, když vidím kolikjsem si toho napsal, nedej bože že mám v jeden den více úkolů!!!:)

další pro mě nevýhoda toho plánování je, že najdu den, kdy tam nemám vlastně co napsat, to jsem teprve lemra bez zájmu:D

KROPUCHA: "zapomínáme započítávat, kolik času zaberou aktivity před a po (např. počítáme jen cestu MHD do práce a neuvědomíme si, že se taky musíme oblíct a dojít na tramvaj, a pak dojít do kanceláře, sundat si kabát, zapnout počítač...)"

S tymto mi pomohli hodiny v kupelni na stene rovno proti vani. Tam som uplne mimo s casom a vecne som sa divila, ked som vyliezla zo sprchy, ze som uz mala byt davno v buse. Tohle mi pomohlo fakt asi najviac.

PALEONTOLOG: že bych se ztratil v pořekladu?:D
jako malej jsem to poslouchal často, si pamatuju jak táta kroutil hlavou nad tím jak něco dělám a ano to mi moje sebevědomí krapet pošramotilo

" ADHD is constantly being told “you’re doing it wrong” even though your way also works. ":)

KROPUCHA: někteří z nás nejsou schopní nic dělat celý den, když mají odpoledne nějakou schůzku - tohle mám as nejvíc, stačí že mám např. někde být v 19:00, vyrazit musim 18:30, ale tak cca od 17:00 už vlatně nic nedělám, abych to neprošvihnul a byl na místě včas

plánování - který mám dle terapeuta dělat - mě dohání k šílenství, přímo mě to sere, že mě to omezuje, že neudělám tehdy co jsem tam si napsal, bere mi to svobodu rozhodování, improvizaci, prostě když je venku hezky, tak zůstanu s hafanem mnohem déle venku, ale pak nestihnu ty další věci, takže jsem před sebou zase lemra líná

KROPUCHA: 100%

O ADHD a vnímání času jsme toho v ADDCA měli spoustu. Je to naprosto fascinující. Co mě tak napadá:

* necítíme čas, nejsme s ním spojení
* nejsme moc spojení se svým budoucím já (jako bychom ty prokrastinované úkoly nechávali někomu jinému...)
* cokoli blíž v čase vypadá větší a důležitější (a naopak)
* nejsme dobří v odhadech, co kolik zabere času (náš rychlý odhad bude skoro vždycky špatně)
* zapomínáme započítávat, kolik času zaberou aktivity před a po (např. počítáme jen cestu MHD do práce a neuvědomíme si, že se taky musíme oblíct a dojít na tramvaj, a pak dojít do kanceláře, sundat si kabát, zapnout počítač...)
* máme pocit, že čas je natahovací (věšení prádla trvá 30 minut, ale my do toho přece můžeme propašovat dalších 45 minut na nyxu, a přitom věřit tomu, že za 30 minut budeme mít hotovo, že ano)
* time-boxing pro plánování času pro většinu nefunguje, pokud si tam dáme přesný časy (je to pak moc omezující, tak to odignorujeme), ale může fungovat, když si to necháme jako pohyblivý bloky
* někteří z nás nejsou schopní nic dělat celý den, když mají odpoledne nějakou schůzku; nebo někdo zase naopak po ní (pomáhá to o sobě vědět a podle toho si ty schůzky plánovat buď na ráno nebo odpoledne, pokud to jde)
* naivně si myslíme, že v budoucnosti budeme mít víc času :)
* potřebujeme pravidelně, ideálně denně, nějakej nestrukturovanej čas, jinak jsme nešťastní

Atd. atd. atd. :)

DRABICZ: jj, časová slepota. Ale mít to pojmenované mi stejně moc nepomáhá.
Teď s malým dítětem je tohle ještě rozjetější, jak kdyby mozek v tom časovém plánování úplně ignoroval, že tady to dítě je a nějaký čas potřebuje taky. Takže třeba ty odjezdy, já sama bych i byla k odjezdu jakžtakž načas, ale jaksi je ještě potřeba připravit to dítě :D

Cítím potřebu se pochlubit, že jsem šlápla na ramínko a zlomila ho, zaklela jsem a běžela dál, ale vzápětí jsem se zastavila, vrátila, zvedla jsem ho, došla jsem pro lepidlo a slepila ho, to všechno během pouhé minuty a půl! Značně mě to teda vyčerpalo, takže to byla asi veškerá moje produktivita pro dnešek.