Jdu si opět postěžovat aneb #terapienyxem:
Přišel za mnou trpaslík s tím, že mu babička říkala, že i když něco udělá dobře, tak to nevyjde. Okay, to se prostě stává, mám to celý život, člověk nachystá všechno ale autobus jede pozdějí a přepoj prostě nestihne. To tak je. Jenže prcek začal povídat příběh o tom, jak jsem jako malý složil zkoušky na karate, ale nedostal pásek, protože jsem prý zlobil (říkal trenér) a moje máma se za mne nepostavila, takže nemá ani pásek, ani prachy. A já byl jak opařený. Mě říkala, že na pásek neměla, přeci jen na kimono se šetřilo dlouho, takže mi to nepřišlo divné. Jenže pak jsem měl kimono ale nebyl pásek, přestože zkoušky byly, tak jsem začal místo na karate chodit za karate. Ale já si tu křivdu v sobě nesl celou dobu. Celou dobu se pejorativně stavím ke všemu důležitýmu, protože i když složím zkoušku, nedostanu to ocenění. Proto jsem měl problém se střední, proto jsem nedodělal vejšku, zbroják, VZV (cokoli), proto mám problém ve vztazích, proto mám problém se u zaměstnání dostat dál než na pohovor (když už se na něj vůbec dostanu, což se několik let nestalo) a proto třeba taky neznám cenu úspěchu. Kurwa je to pedagožka, to ji nedošlo, že ta dětská duše v těch sedmi či devíti nebo kolik mi bylo, tohle prostě nepochopí a je to na celý život? Opět, kde jsem mohl dneska být.... Proč se mě vůbec nezastala? Sice jsem zlobil (hyperaktivita ve mě), ale to přeci na zkoušku (záverečnou), její průběh a následné splnění vůbec nemá vliv!
Ne, nechci ten pásek z karate, chci zpátky sebedůvěru a sebehodnotu z posledních 30 let života kua!
A ještě to podá mýmu dítěti, že takhle je to správné. Je vůbec legální nakopat matku do prdele?

Asi potřebuju obejmout neb jsem právě absolvoval nejzbytečnější hovor a s tou nejtupější pedagožkou - mojí mámou.
- Jo a mami, tak jsem byl v pondělí u toho psychiatra
- Proč? dyť ty ho vůbec nepotřebuješ, jsi naprosto normální!
- Protože potřebuju medikaci, v Brně je tlačenka a nikdo jiný než psychiatr ti to nepředepíše
- A co ti jako je?
- Podle všeho mám ADD.
- Co to je?
- Jako ADHD bez H
- To jsou píčoviny, nikdy jsi nic takovýho neměl.
- Protože ste mě za každou píčovinu mlátili
- No jasně, protože jsi byl roztěkanej, ale záchvaty jsi neměl. Facka nebo přes prdel je víc, jak nějaká domluva, to by z tebe vyrostl HAJZL! (vcelku běžné označení na mou adresu, pozn.)
- A myslíš si, že to pomohlo? Mlátit mě za roztěkanost? Jako asi jo, protože díky tomu jsem neměl ty záchvaty (můj opovrhující smích). Nebo jsem je spíše měl, když jsi u toho nebyla....
- Jasně, že to pomohlo, vyrostl z tebe normální a zdravý slušný člověk! Tohle nemáš za potřebí
- No třeba právě mám, mám dvě děti a potřebuju být zodpovědný. Se svou zamotanou hlavou mám třeba problém si nacenit práci, což je v rodinném rozpočtu znát, mám třeba problém rozeznat míru závažnosti a tak na všechny úkoly pohlížím se stejnou důležitostí (nebo nedůležitostí).
- AHA?! to jsem netušila, to je blbý no.
- třeba možná právě proto jsem nedodělal tu vejšku
- vejšku jsi nedodělal, protože tě k tomu nikdo netlačil.
- měl mě k tomu někdo tlačit?
- Ano, vždycky jsem tě dotlačila kam jsem chtěla, na výšce už to nešlo (manipulativní bingo! pozn.). Tam jsi se nechal tak 60:40 ale vždycky jsi všechno dodělal. Víš, jak by to bylo lepší být Mgr. Drabi než jenom Drabi?
- V čem? že bych měl tabulkový plat muzejníka rovnající se minimání mzdě?
- Ale měl bys vejšku!
- Aha.
Jako bylo cítit, že termín "moderní diagnóza" měla na jazyku, ale neřekla to.

Kurfafix už! Kdy si rodiče vyndaj hlavu z prdele? Nepotřebuju aby si sypala popel na hlavu, ale nechci se cítit jako to hovno, který jsem byl do svatby. Já jsem taky člověk, mám svůj život a když mám problém, rád bych to vyřešil.
Čekám ještě nějakej jedovatej mail o tom, jak si vymejšlim a chci být zajímavej.

Omlouvám se za ten výkřik, ale potřeboval sem to ze sebe dostat. #terapienyxem