Stromová pryskyřice... jednu chvíli jsem se na to chytl. Mělo to svůj půvab. Procházet se po lese, seškrábávat nožíkem pryskyřici smrků... jenže je tu několik věcí:
Polyesterová pryskyřice, ale i většina Epoxy lepidel, obsahuje hydrokarbonové řetězce.
Molekulární forma ztvrdlé polyest.prysk. pomáhá zrychlení orgonu který je už tak v pohybu na kovových šponách až do bodu, který nazývá W.Reich bodem kosmické superimpozice - zrychlení, jež je dostatečně efektivní na to, aby bylo vytvořeno balancované orgonové pole více než 1000krát větší, než původní hromádka kovových
špon.
Dodání materiálu jež obsahuje krystalickou mřížku ( krystal křišťálu, kus křemene ),
pomáhá dále ke zrychlení orgonu až na mez "supernabitého" balancovaného orgonového pole. Plus k tomu - neustálý obrovský tlak smršťěné pryskyřice na krystalickou mřížku dovoluje transformaci DOR na POR.
Pryskyřice, která není ztvrdnutá, nepracuje zdaleka tak, jako v kusu orgonitu který poctivě tvrdnul několik hodin. Bylo zpozorovaný, že proces akcelerace orgonu neprobíhá dostatečně. ( a proto jde spíš o akumulaci )
Včelí vosk je ještě horší. Takovej orgonit postavenej vedle silného DOR zářiče ( mikrovlnka, televize, komp..) bude fungovat jako DOR akumulátor.
Závěr - orgonit vyrobený z lesní smůly, je v každém případě lepší, než voskové neštěstí, ale když už, tak smůlu vařit klidně i pár hodin, s věděním, že je fyzicky
nemožné, aby stroječek makal tak, jak by makal s polyest.pryskyřicí.
Tedy - neexistence akcelerace orgonu do bodu "kosmické superimpozice",
- ne zcela kvalitní transformace DOR-POR
Mno :)