CROSS:
tyhle dvě představy se vylučují dost zásadně. Pro mě něco jako Švýcarsko vs. Severní Korea
- nechapu
koncepční rozhodnutí nejsou nutná, ba spíše přímo jsou nežádoucí
- aha, ne, ja tady nekopu za zruseni statu. Jen mi prijde - z toho mala, co jako laik vim o verejnem financovani - ze to vetsinou funguje spis tak, ze:
1) Spravce evropskych nebo jinych fondu vypise temata ve kterych je mozne podavat zadosti o granty. ta temata jsou vetsinou dana politikami, ktere zrovna frci z ideologickeho heldiska. Kdo se o tom dozvi, nejakou tu zadost si poda. pro kladne vyrizeni je dulezite zejmena, aby zadost mela vsechny potrebne formalni picoviny, pokud je nema, nejaka prospesnost projektu nikoho nezajima.
2) Politici na vsech urovnich se nejak dohodnou na vyuziti penez, ktere maji k dispozici. ta rozhodnuti jsou politicka, dana tim, kdo zrovna je v tech rozhodovacich pozicich. Oni neco "uhadaji", pripadne "udelaji kompromis" nebo neco podobneho. Kdyby se rozhodovali podle dat ze scitani, tak by snad nemeli o cem se dohadovat, protoze ta data jsou jednoznacna.
3) Pripadne do hry vstoupi nejake dalsi subjekty, ktere pro sebe neco vylobbuji - cili zase politicke reseni.
Me by proste zajimal priklad nejakeho konkretniho mechanismu, kde se rozhoduje podle dat ze scitani.
Potrebujeme se secist, abychom vedeli, kolik budeme potrebovat materskych skol? Vzdyt se scitame porad a skolek je stejne malo. Vysvetli mi, jak je to mozne.
Potrebujeme se secist kvuli koncepci bytove politiky? Kolik procent bytoveho fondu je majetkem statu nebo obci? To jako ze scitani vyplyne, ze v Pelhrimove je malo bytu a mistni radnice naridi nejakemu soukromnikovi, aby tam postavil cinzak?
Jak tohle sakra funguje?