Strategií nového populismu je ale odlákat pozornost od finančních zájmů ke kulturním válkám a skandálům.

Přesně v tom smyslu se vyjádřil i Trumpův exporadce Steve Bannon, když uvedl, že liberální média je potřeba porazit tím, že je „zahrneme shitem“.

Trumpova administrativa se staví na stranu pojišťoven ve sporu o povinnost pojišťovat již nemocné lidi. Chystá se uvolnění regulace Wall Street.
Důležité posty v oblasti obrany obsadili zástupci Boeingu a Lockheed Martin a Agenturu pro ochranu životního prostředí zase lidé z průmyslu – ti se již zbavili asi osmdesáti regulací, což podle studie Harvardu povede v příštích deseti letech k osmdesáti tisícům úmrtí a k dýchacím obtížím u miliónu osob… Tyto věci nesouvisejí s Trumpovými hlavními volebními sliby a jdou proti avizovanému vysoušení lobbistických bažin. Veřejnost a média zaplavené skandálními tweety, kauzami a kulturně štěpící rétorikou se o ně ale takřka nezajímají.

Pochopení podstaty nového populismu ale také pomáhá rozbít nejeden z velkých mýtů liberálů. Například že jde o politiku vytvářenou výhradně shora. Přišli Zeman, Trump, Orbán a pomocí charismatu, lží, chyb oponentů i fíglů á la Cambridge Analytica vyhráli a překopávají politické systémy. Toto zjednodušení zabraňuje vidět proměny společnosti, které k politice kopání příkopů mezi „dobrým lidem“ a „zlými elitami“ vedly. Když si je sepíšete pod sebe, je možná až s podivem, jak dlouho jsme na dominanci nového populismu čekali.

Liberálové Trumpa a další populisty podceňují proto, že vycházejí z jejich nedůvěryhodných osobností a slabých programů a ignorují sílu a kompaktnost příběhu, který reprezentují. A slabinou části současných liberálů je i to, že spoléhají na konsenzuální rétoriku a ideu společnosti, která celkovým směřováním zajišťuje zlepšení života všech svých členů, ačkoli oslabily příběhy, o něž se tento konsenzus opíral.

Anatomie populismu. Daniel Prokop a jeho Úvod do praktické sociologie – Novinky.cz
https://www.novinky.cz/...-anatomie-populismu-daniel-prokop-a-jeho-uvod-do-prakticke-sociologie.html

VYHULENY_UFO:

$100 billion úlevy pro bohaté kamarády Donalda

Trump has a new tax cut for the rich he wants to enact without Congress - Vox
https://www.vox.com/...mpaign=vox.social&utm_content=voxdotcom&utm_medium=social&utm_source=facebook

Economist: Omezení nerovností je potřebné, stále vlivnější bohatí jsou ale proti | iROZHLAS - spolehlivé zprávy
https://www.irozhlas.cz/ekonomika/financni-nerovnost-bohatstvi_1807281440_mos

Selhání systému? 82 procent světového bohatství ovládá jedno procento lidí - Euro.cz
https://www.euro.cz/...i/selhani-systemu-procento-nejmovitejsich-ovlada-82-procent-bohatstvi-1390996

"Trump’s misguided vision is nonetheless based on the correct insight that the existing global system no longer works.

An economic cycle is coming to an end, a cycle which began in the early 1970s, the time when what Yanis Varoufakis calls the “Global Minotaur” was born, the monstrous engine that was running the world economy from the early 1980s to 2008. The late 1960s and the early 1970s were not just significant for the oil crisis and stagflation; Nixon’s decision to abandon the gold standard for the US dollar was the sign of a much more radical shift in the basic functioning of the capitalist system.

Indeed, by the end of the 1960’s, the US economy was no longer able to continue the recycling of its surpluses to Europe and Asia because its surpluses had mutated into deficits. As a result, in 1971, the US government responded to this decline with an audacious strategic move: instead of tackling the nation’s burgeoning deficits, it decided to do the opposite, to boost deficits.

And who would pay for them? The rest of the world!

How? By means of a permanent transfer of capital that rushed ceaselessly across the two great oceans to finance America’s deficits. And these deficits thus started to operate “like a giant vacuum cleaner, absorbing other people’s surplus goods and capital.

While that ‘arrangement’ was the embodiment of the grossest imbalance imaginable at a planetary scale, nonetheless, it did give rise to something resembling global balance; an international system of rapidly accelerating asymmetrical financial and trade flows capable of providing a semblance of stability and steady growth.

Powered by these deficits, the world’s leading surplus economies (e.g. Germany, Japan and, later, China) kept churning out the goods while America absorbed them. Almost 70% of the profits made globally by these countries were then transferred back to the United States, in the form of capital flows to Wall Street. And what did Wall Street do with it? It turned these capital inflows into direct investments, shares, new financial instruments, new and old forms of loans etc,” as Varoufakis noted in "Global Minotaur."

This growing negative trade balance demonstrates that the US is the non-productive predator: in past decades, it had to suck up a 1 billion dollars daily influx from other nations to buy for its consumption and is, as such, the universal Keynesian consumer that keeps the world economy running. (So much for the anti-Keynesian economic ideology that seems to predominate today!)

This influx, which is effectively like the tithe paid to Rome in Antiquity (or the gifts sacrificed to Minotaur by Ancient Greeks), relies on a complex economic mechanism: the US is "trusted” as the safe and stable center, so that all others, from the oil producing Arab countries to Western Europe and Japan, and now even China, invest their surplus profits in the US.

Since this “trust” is primarily ideological and military, not economic, the problem for the US is how to justify its imperial role – and it manages this through a permanent state of war (...)"
Slavoj Žižek
+
The Global Minotaur - Wikipedia
https://en.wikipedia.org/wiki/The_Global_Minotaur

Jan Zielonka, profesor evropské politiky na Oxfordské univerzitě
Counter-Revolution - Jan Zielonka - Oxford University Press
https://global.oup.com/academic/product/counter-revolution-9780198806561?cc=cz&lang=en&



Začalo dominovat myšlení soustřeďující se především na ekonomický růst, k čemuž velkou měrou přispěla jedna z interpretací liberalismu – neoliberalismus. To se zcela vymklo politické kontrole. Ukázalo se, že si voliči mohou vybrat, koho chtějí, ale politici musejí dělat politiku, které dominuje konsenzus elit.
(...)
Liberálové pokřivili pojem liberální demokracie. Udělali z ní systém, který není demokratický. Nechci ale říct, že skupina ekonomických liberálů manipulovala s tímto pojmem cíleně. Jen lépe než politici pochopili, že ve světě globálních transakcí je obtížné kontrolovat trhy.
Ve své knize uvádím příklad francouzského prezidenta Françoise Mitterranda coby prvního západního politika, který se tomu snažil postavit, chtěl udělat trhy disciplinovanější a nastolit spravedlivější rozdělení zisků - v důsledku čehož byl rozdrcen – trhy udělaly vše, aby mu ukázaly, že se tento experiment nepovede.

Liberálové nesmějí nerespektovat výsledky voleb - ceskapozice.lidovky.cz
http://ceskapozice.lidovky.cz/...vat-vysledky-voleb-f7q-/tema.aspx?c=A180607_175824_pozice-tema_lube

(...) V průběhu vytváření měnové unie jsme ale měli co do činění s jiným paradigmatem a jinými hráči, především s šéfy centrálních bank. Ti se tehdy rozhodli, že trhy samy vyřeší problém redistribuce podle pravidla, že čím méně intervencí, tím lépe pro chudé, protože trhy pomůžou snížit náklady. Dnes už víme, jak to dopadlo, Řecko není suverénním státem, ale protektorátem, který není schopný učinit žádná ekonomická rozhodnutí.
(...)
Jde o to, že neexistuje žádný nápad, jak ovládnout trhy. Skvělým příkladem je finanční krize z roku 2008. Banky vše totálně zbabraly, ale zaplatil za to obyčejný daňový poplatník. Dodnes nevidíme žádné mechanismy, které by tomu měli v budoucnu zabránit, a vše napovídá, že další krach je jen otázkou času.
(...)
Největším nebezpečím pro demokracii – možná smrtelným – je, že instituce pocházející z demokratických voleb nemohou uskutečnit své sliby. Vyplývá to z toho, že demokracie je především národní, ale ekonomické transakce jsou globální. To je ten podstatný problém: Je zvolená vláda schopná dělat věci, které voliči očekávají? Pokud ne, protože to trhy nedovolují, o jaké demokracii se vůbec bavíme?