(...) Takto se argumenty klasického liberalismu staly koncem 19. století součástí moderního konzervatismu, jehož pokračováním je i politika Nové pravice, kterou k nám z angloamerického prostředí přenesl Václav Klaus. V ní se liberalismus projevuje ve své exkluzivistické podobě, kdy je hodnota individuální svobody paradoxně použita především pro obhajobu určitého kolektivního (třídního) zájmu – protože si za své postavení může údajně každý sám, ponechme bohatým jejich bohatství a chudým jejich dluhy.
(...) éra takzvaného neoliberalismu (....) pravice postupně posilovala rentiérskou vrstvu společnosti, jejímž zájmem je pochopitelně především zachovat (konzervovat) dobyté pozice. Neoliberalismus je tedy politika partikulárního kolektivního zájmu, což ale není v rozporu s ultraliberální image dravých podnikavců, zejména finančních spekulantů. Ti patří k obsluze rentiérských struktur a jejich predátorský individualismus, údajná výtečnost mimořádně schopných jednotlivců, je znakem příslušnosti k určité elitní skupině, ne výrazem respektu k jakémukoliv jednotlivci – ten je zpravidla jen příslušníkem masy, nýmandem.
(...) Klíčovým katalyzátorem konzervativního obratu se stalo období po finanční krizi z roku 2008. Způsob, jímž se tato krize řešila, byl zcela v rozporu s liberálním ideálem bohatství legitimizovaného individuálními zásluhami. Několik let poté, ovšem s ohledem na dlouhodobé trendy, kniha Thomase Pikettyho Kapitál v 21. století bez obalu hovořila o nové aristokracii, jejíž bohatství je z podstatné části zděděné. Ačkoli Piketty formuloval svou kritiku vysloveně z pozic moderního liberalismu, tváří v tvář indolenci a ignoranci politických elit nakonec jen bezděky demonstroval bezmoc liberálního idealismu.
Všichni jsme konzervativci. Esej Martina Dokupila Škabrahy - Novinky.cz
https://www.novinky.cz/.../clanek/vsichni-jsme-konzervativci-esej-martina-dokupila-skabrahy-40311174