MOTYLEK: mně to přijde celé ujeté. Opravdu jsi u čtyřletého, tedy už zcela jednoznačně rozumného dítěte, vyčerpala všechny ostatní metody, abys musela volit tento bizarní způsob?

MOTYLEK: teda výraz "objetí trestové" mi přijde hodně zvrácený

MOTYLEK: A u vás doma dochází i k nějakému jinému fyzickému násilí, než ty - syn? Padne někdy nějaká facka mezi vámi dospělými? Nebo vidí syn něco podobného v televizi?
Taky mě napadá, jestli to nemůže být tím, že Tě bere víc jako kamaráda než jako matku, že se někde posunuly role a on si teď na Tobě trénuje něco, co by si měl trénovat ve školce.
K psychologům nemám důvěru, spíš bych věřila nějaké zkušené matce, která vaši rodinu dobře zná - a i tam s rezervou. Každopádně za násilí mezi generacemi by měl být trest jasný, významný a bez jakýchkoli výjimek, aby dítě rychle pochopilo, že tohle je tabu. Ve čtyřech letech už je snad zabavení oblíbené hračky dost pochopitelné. (Na zákaz oblíbených smysluplných činností jsem trochu alergická - co má pak dítě dělat, než zlobit, když mu zábavu zakážou? :-))

Mně je pevné objetí nikdy nebylo sympatické - a naprosto mě děsí právě v souvislosti s autisty. Nechápu, proč někomu dělat to, čeho se bojí, zvlášť, pokud mu to nemohu vysvětlit (a navíc účinek je sporný, narozdíl třeba od narovnání zlomené nohy). Shodou okolností jsem před dvěma týdny byla na přednášce Jiřiny Prekopové a dost jsem si tam ujasnila názor na psychology a jejich teorie. (Nesnáším, když říkají "tak to je" - podobným vědám by slušela pokora, "já si myslím", a navíc uznání, že žádná teorie neplatí pro všechny).
Na druhou stranu vím, jak na mě negativně působila samota jako trest. U svých dětí volím kompromis - když se zlobím, křiknu nebo plácnu, vysvětlím, a pak držím plačící dítě za ruku - neobjímám, to by rušilo ten chtěný dojem, že se zlobím, ale pořád tu jsem pro něj, s ním, neopouštím ho, ani když mě hodně rozlobil. Pevné objetí si umím představit možná v případě hysteráku, ale to asi až tehdy, kdy bych měla to vytouženou malou holčičku. Benýsovi ještě nejsou dva a už bych ho v náručí neudržela, kdyby nechtěl, takže žádné pevné objetí proti jeho vůli nepadá v úvahu. :-)

SHEALA: já jsem taky zaujatá - negativně. A nepopírám to. A to vůči imobilisaci jako takové zaujatá nejsem, ale to mluvím o znehybnění konsensuálním a z úplně jiné sféry lidského tělesna. A i tak bych to svému dítěti neudělala.
Ohledně autististických dětí nemohu soudit - nemám zkušenost a jsem schopná pochopit, že rodiče takových dětí jsou ochotni vyzkoušet téměř cokoliv, ve snaze nějak dítě pochopit, vychovat, etc... Ale u dětí zdravých mi použití téhle metody přijde jako zvěrstvo, týrání.

MOTYLEK:
je mi jasné, že si tímhle udělám nepřátela a nějakou zlou krev, ale -
tahle metoda je vymyšlená pro děti autistické a ani u těch se odborníci neshodnou, zda je vhodná, zda to není spíše týrání.
Udělat tohle někdo mě, tak ho budu nenávidět. Imobilizace za účelem trestu, no kde to jsme?! Co to je za praktiky? Zkus se do toho vžít..
ta metoda není myšlena jako TREST a i jako zklidňovací mechanismus je velmi sporná.

MAARISTAAN: osobně teda tuto metodu neuznávám, ale přesto mi přijde lepší, když si o ní motýlek aspoň nejdřív něco přečte než aby ji jen tak bezhlavě na základě doporučení aplikovala...
pravdou ovšem je, že prekopová je uznávaná kapacita a je spousta lidí, kteří její metodu aplikují s úspěchem..je to jako se vším, každý dítě je osobnost a na každý zabírá něco jinýho, já mám dítě prý až extrémně umazlené takže jakékoli "násilí" v tomto směru bych považovala za kontraproduktivní a škodlivé, nehledě na to, že samotné mi pocit stísněnosti v příliš těsném objetí nedělá dobře, takže bych to nedělala ani nikomu jinému, natož vlastnímu dítěti
každopádně motýlek tu žádala o radu a nikoli o soud, natož odsuzování, nevíš jak to u nich funguje, nevíš jaká je máma a jakej je její syn...

MOTYLEK: Jojo, takovéto metody jsou moc príma.
Divoši jsou divoši, živé dítě se musí uzemnit.
Existuje taky ještě jedna moc fajn pomůcka.
Říká se jí svírací kazajka a věř mi, určitě se mu bud líbit.
A zabiješ tím dvě mouchy jednou ranou.
Nebudeš se mu muset pořád věnovat a vymýšlet mu program jak ho zabavit (protože co i budeme povídat, živé děti potřebují zábavu a pozornost) a rozhodně Ti nerozháže hadříky ze skříně, zlobidlo jedno.
Boha jeho .... !!!
Je to tím, že jsem chlap, nebo je tohle prostě scestný?
To fak jako věříte tomu, že když zalehnete dítě, "svážete ho" a do obličeje mu budete křičet "Miluji Tě!", že to na tom chudáčkovi nenechá následky?
To mu radši fakt dej pořádnou facku, je to rychlý a hlavně mu to neničí pravý význam obejmutí z lásky.

Brrr ... mně je vždycky tak smutno, když vidím rodiče, kteří mají problém sami se sebou a ventilují si to na dětech :-(