• úvod
  • témata
  • události
  • tržiště
  • diskuze
  • nástěnka
  • přihlásit
    registrace
    ztracené heslo?
    IJACZEKOtcovský cit... když dva... býti rodičem, bezpečný domov a hračky, kočárek, autosedačka a v neposlední řadě miminko ...
    HAWKS
    HAWKS --- ---
    SHEALA:
    abych se trochu zastal.. hodne z toho, co Prekopova ve svych knizkach pise, tak funguje..nicmene metoda pevneho objeti neni jejim vymyslem, ona se ji pouze venuje znacnou cast zivota..a mimochodem, to je metoda nejen pro deti, ale muze se pouzivat i u dospelych.
    TERRYNKA
    TERRYNKA --- ---
    SHEALA: já jsem taky zaujatá - negativně. A nepopírám to. A to vůči imobilisaci jako takové zaujatá nejsem, ale to mluvím o znehybnění konsensuálním a z úplně jiné sféry lidského tělesna. A i tak bych to svému dítěti neudělala.
    Ohledně autististických dětí nemohu soudit - nemám zkušenost a jsem schopná pochopit, že rodiče takových dětí jsou ochotni vyzkoušet téměř cokoliv, ve snaze nějak dítě pochopit, vychovat, etc... Ale u dětí zdravých mi použití téhle metody přijde jako zvěrstvo, týrání.
    SHEALA
    SHEALA --- ---
    TERRYNKA: no, tahle metoda neni v cesku akreditovana... a nevim jak v nemecku. Ano, vim ze jsem uz dopredu zaujata. Nicmene gro metody spociva v tom ze je autista drzen az 4 hodiny a nehledi se na to, zda se pomoci ci pokali, pricemz autista nejspis nevi proc se mu takto deje. Kdyz se to dela ve vycviku, tam je to same konsensulani obimani... ale pokud je predmetem terapie autista, nikdo se jej na nic nepta, nikdo mu nic nevysvetli.
    TERRYNKA
    TERRYNKA --- ---
    MOTYLEK:
    je mi jasné, že si tímhle udělám nepřátela a nějakou zlou krev, ale -
    tahle metoda je vymyšlená pro děti autistické a ani u těch se odborníci neshodnou, zda je vhodná, zda to není spíše týrání.
    Udělat tohle někdo mě, tak ho budu nenávidět. Imobilizace za účelem trestu, no kde to jsme?! Co to je za praktiky? Zkus se do toho vžít..
    ta metoda není myšlena jako TREST a i jako zklidňovací mechanismus je velmi sporná.
    ORIKA
    ORIKA --- ---
    MAARISTAAN: osobně teda tuto metodu neuznávám, ale přesto mi přijde lepší, když si o ní motýlek aspoň nejdřív něco přečte než aby ji jen tak bezhlavě na základě doporučení aplikovala...
    pravdou ovšem je, že prekopová je uznávaná kapacita a je spousta lidí, kteří její metodu aplikují s úspěchem..je to jako se vším, každý dítě je osobnost a na každý zabírá něco jinýho, já mám dítě prý až extrémně umazlené takže jakékoli "násilí" v tomto směru bych považovala za kontraproduktivní a škodlivé, nehledě na to, že samotné mi pocit stísněnosti v příliš těsném objetí nedělá dobře, takže bych to nedělala ani nikomu jinému, natož vlastnímu dítěti
    každopádně motýlek tu žádala o radu a nikoli o soud, natož odsuzování, nevíš jak to u nich funguje, nevíš jaká je máma a jakej je její syn...
    MAARISTAAN
    MAARISTAAN --- ---
    MOTYLEK: Jojo, takovéto metody jsou moc príma.
    Divoši jsou divoši, živé dítě se musí uzemnit.
    Existuje taky ještě jedna moc fajn pomůcka.
    Říká se jí svírací kazajka a věř mi, určitě se mu bud líbit.
    A zabiješ tím dvě mouchy jednou ranou.
    Nebudeš se mu muset pořád věnovat a vymýšlet mu program jak ho zabavit (protože co i budeme povídat, živé děti potřebují zábavu a pozornost) a rozhodně Ti nerozháže hadříky ze skříně, zlobidlo jedno.
    Boha jeho .... !!!
    Je to tím, že jsem chlap, nebo je tohle prostě scestný?
    To fak jako věříte tomu, že když zalehnete dítě, "svážete ho" a do obličeje mu budete křičet "Miluji Tě!", že to na tom chudáčkovi nenechá následky?
    To mu radši fakt dej pořádnou facku, je to rychlý a hlavně mu to neničí pravý význam obejmutí z lásky.

    Brrr ... mně je vždycky tak smutno, když vidím rodiče, kteří mají problém sami se sebou a ventilují si to na dětech :-(
    ORIKA
    ORIKA --- ---
    MOTYLEK: taky bych to viděla na prekopovou http://knihy.abz.cz/prodej/pevne-objeti-cesta-k-vnitrni-svobode
    je to docela tenká knížka (200str.) takže bys ji teoreticky mohla stihnout přečíst i když máš na starost toho vašeho divocha :)
    SEVERINE
    SEVERINE --- ---
    MOTYLEK: to co popisuješ zní jako metoda "pevného objetí" od Jiřiny Prekopové, určitě by se dal vyhledat nejeden pořad s ní na portálu ČT nebo napsala hafo knih - je to určitě dobrej nápad, na část dětí to určitě zabírá.
    MOTYLEK
    MOTYLEK --- ---
    ad MOTYLEK: Vlastně ho můžu eventuálně zkusit poslat do kouta k tomu nábytku, ale myslím si, že by to dopadlo podobně, jako kdybych ho zavřela samotného v místnosti: začal by se přehrabovat v šuplíku, otevírat si skříňky apod. a žádný trest by to pro něj nebyl.
    MOTYLEK
    MOTYLEK --- ---
    MADIETTA:
    LUBAR:
    Budete se divit, ale my nemáme v bytě žádný volný kout, všude je nábytek.

    Dostala jsem radu od svého otce, který svého vnuka trochu zná a trochu má představu, co by na něj mohlo zabírat. Asi se vám ten tip nebude líbit, ale podle mě je z určitého hlediska lepší než izolace, protože je lépe šitý na míru naší situaci. A to znehybnění. Obejmout ho a znemožnit mu pohyb. Můj syn je totiž hodně aktivní a pohyblivé dítě a dost nesnáší, když se mu znemožní pohyb, byť jen na chvíli. Má to dva háčky, které se ale snad dají vyřešit. Za prvé je třeba najít správnou dobu, po kterou ho znehybnit. Nesmí to být příliš krátce, aby to vnímal jako trest, a nesmí to být příliš dlouho, aby to pro něj nebylo příliš velké trápení. Můj otec navrhuje pro náš případ 2 minuty. Druhý problém je, což jsem mu namítla, aby syn nebral potom každé obejmutí jako trest. Proto si myslím, že tento trest není vhodný pro příliš malé děti. Ale myslím si, že 4letému dítěti se už dá vysvětlit tak, aby chápalo, že teď zlobil, takže ho za trest "chytím a nepustím", nebo že teď byl hodný a půjdeme se "pomazlit".

    LUBAR
    LUBAR --- ---
    ADD: já taky samotného v pokoji neradila :) já radila postavit do kouta :))
    _AMBRA_
    _AMBRA_ --- ---
    ADD: jasné, každý dítě je jiný, na každýho platí něco jinýho, ale rozdíl mezi zdravým 2 letým a 4 letým dítětem přeci být musí

    ADD
    ADD --- ---
    _AMBRA_: Třeba to některým dětem vydrží. Tím spíš, že ho posíláš pryč ve chvíli, kdy jste na kordy a dítě tedy nemá moc chuti Ti dělat radost. Ne každé dítě, když vidí, že rozlobilo maminku, zachvátí lítost. Zatím jsem nezažila, jen říkám, že tomu věřím, že některé rady prostě na dané dítě nejdou aplikovat.
    _AMBRA_
    _AMBRA_ --- ---
    ADD: nechat našeho draka o samotě je též nemožné, ovšem Motýlek píše, že její dítě je o cca 2 roky starší (než to tvé i mé)
    ADD
    ADD --- ---
    LUBAR: V tomhle mám pro Motýlka pochopení: nechat mého syna samotného v pokoji by znamenalo najít zabité dítě a zničené věci, že by vydržel stát v koutě za trest si vůbec nedokážu představit. Nás naštěstí nebije, ale když neopatrně zachází s bratrem (nechce mu ubližovat, ale je občas dost drsný), dostává přes tu ruku, kterou bratra majznul (narval mu lokomotivu do obličeje, pokoušel se mu utrhnout nohu... :-)). (Je mu 21 měsíců.)
    ORIKA
    ORIKA --- ---
    _AMBRA_: u nás to bylo to stejný, vyčůral se do záchoda a 5min na to mi nešťastně hlásil, že je počůranej...možná je to nějakej mezistupeň mezi čůráním do plíny a čůráním bez plíny :) ostatně i teď si aris na záchod říká každých 15min když hodně pije...podle mě si prostě ještě úplně neuvědomují, že nemusí jít na záchod pokaždé hned jakmile mají pocit, že se jim chce, že to prostě dokážou i vydržet a jít až je toho víc a je to opravdu potřeba...ono jim to časem dojde, jen to chce trpělivost (což teda není zrovna má silná stránka) :)
    _AMBRA_
    _AMBRA_ --- ---
    ORIKA: tak to mám radost s tebou :)
    Dejv si tak 5x denně řekne "mamika zachod" z toho se tak 3x skutečně vyčurá, a i po té, co do wc udělá pár kapek, je schopný se za 5 minut počurat...trošku mám strach, jestli nemá problém s močákem nebo tak něco :/
    teď je nastydlý, tak možná i proto je tak učuraný, ale měl to tak i před rýmou :(
    ORIKA
    ORIKA --- ---
    _AMBRA_: knížku nemám, tudíž neposoudím, nicméně u nás se to zlomilo až teď v létě, když běhal převážně dole nahatej...a nejvíc poté, co jsme strávili týden na chatě u přátel, kde bylo dalších 5 dětí a mladej měl tak možnost vidět, že ostatní děti už jednak plínky nemají a jednak sami čůrají venku/na záchodě...doma už si pak říkal úplně sám, cca 2 týdny jsem řešila to, že jakmile dostal trenýrky/tepláky, tak se přestal hlídat a počůral se, ale už pochopil, že i když je oblečenej, musí si říct....ruku v ruce s tím si začal sám od sebe říkat i na kakání...takže doma už nehody nemá vůbec, venku se ještě občas zapomene (když se do nějaké činnosti příliš zabere)...a k mému velkému údivu se hlásí o čůrání i v noci, což jsem vůbec nečekala :)
    MADIETTA
    MADIETTA --- ---
    MOTYLEK: vždyť můžeš dítě strčit do kouta, jak píše Lubar, nebo já jsem třeba dávala děti do hluboké postýlky, dokud se jim z ní těžko vylézalo, prostě vždycky se to dá nějak vymyslet. Ale prostě řešit to, že tě dítě tluče, tím, že ho budeš na oplátku tlouct taky, je absolutní pitomost.
    _AMBRA_
    _AMBRA_ --- ---
    nemáte někdo tuhle "naučnou" knížku :)?

    myslíte, že opravud může pomoci při učení na nočník?

    LUBAR
    LUBAR --- ---
    MOTYLEK: já tenhle typ provinění dost často řeším postavením do kouta... je to jiný způsob izolace, ale podle mě taky dost účinný, a navíc máš dítě pořád pod kontrolou. Odvedu dítě do rohu, řeknu, že se mi jeho chování nelíbí a ať chvilku přemýšlí, co se mi nelíbí a pak ať přijde s návrhem, co s tím uděláme. A funguje to už od nějakých dvou a půl, i když samozřejmě na začátku jsem jim dávala návody, co by asi tak mohli udělat.
    MOTYLEK
    MOTYLEK --- ---
    ORIKA:
    Byt máme docela malý, můžu ho eventuálně poslat do izolace jedině do ložnice nebo do kuchyně a u oken máme v ložnici postel a v kuchyni rohovou lavici, takže si tam může vylézt. Přemístit se to vpodstatě nedá, není kam. A nevěřím si natolik, abych si myslela, že než by si otevřel okno a vyskočil, tak bych si toho všimla, zvládla to odlišit od jiných zvuků -jinak bych do toho pokoje musela chodit každou chvilku, viz níže) a zastavila ho.w
    Můj syn, když ho zavřeš do jiné místnosti, tak tam začne otevírat dvířka od nábytku, šuplíky, vytahovat věci apod. Jednou jsem ho nechala chvíli nehlídaného v ložnici, on otevřel skříň a za chvíli mi přinesl sáček s mýma lékama, který k němu spadl z horní přihrádky té skříně, kde jsem je měla, aby na ně nedosáhl.
    V kuchyni se zase zvládl pořezat o struny kráječi na vajíčka. To je jedna věc, že si člověk nikdy nemůže být jistý, jestli všechno zajistil tak, aby se dítěti nemohlo nic stát. Druhá věc je, že když ho chci izolovat, tak nechci, aby mi tam udělal velký nepořádek, navíc to pak pro něj není žádný trest, když se mu to vlastně takhle líbí.
    Kliknutím sem můžete změnit nastavení reklam