SHEALA:
abych se trochu zastal.. hodne z toho, co Prekopova ve svych knizkach pise, tak funguje..nicmene metoda pevneho objeti neni jejim vymyslem, ona se ji pouze venuje znacnou cast zivota..a mimochodem, to je metoda nejen pro deti, ale muze se pouzivat i u dospelych.

TERRYNKA: no, tahle metoda neni v cesku akreditovana... a nevim jak v nemecku. Ano, vim ze jsem uz dopredu zaujata. Nicmene gro metody spociva v tom ze je autista drzen az 4 hodiny a nehledi se na to, zda se pomoci ci pokali, pricemz autista nejspis nevi proc se mu takto deje. Kdyz se to dela ve vycviku, tam je to same konsensulani obimani... ale pokud je predmetem terapie autista, nikdo se jej na nic nepta, nikdo mu nic nevysvetli.

MOTYLEK: taky bych to viděla na prekopovou http://knihy.abz.cz/prodej/pevne-objeti-cesta-k-vnitrni-svobode
je to docela tenká knížka (200str.) takže bys ji teoreticky mohla stihnout přečíst i když máš na starost toho vašeho divocha :)

MOTYLEK: to co popisuješ zní jako metoda "pevného objetí" od Jiřiny Prekopové, určitě by se dal vyhledat nejeden pořad s ní na portálu ČT nebo napsala hafo knih - je to určitě dobrej nápad, na část dětí to určitě zabírá.

ad MOTYLEK: Vlastně ho můžu eventuálně zkusit poslat do kouta k tomu nábytku, ale myslím si, že by to dopadlo podobně, jako kdybych ho zavřela samotného v místnosti: začal by se přehrabovat v šuplíku, otevírat si skříňky apod. a žádný trest by to pro něj nebyl.

ADD: já taky samotného v pokoji neradila :) já radila postavit do kouta :))

ADD: jasné, každý dítě je jiný, na každýho platí něco jinýho, ale rozdíl mezi zdravým 2 letým a 4 letým dítětem přeci být musí

_AMBRA_: Třeba to některým dětem vydrží. Tím spíš, že ho posíláš pryč ve chvíli, kdy jste na kordy a dítě tedy nemá moc chuti Ti dělat radost. Ne každé dítě, když vidí, že rozlobilo maminku, zachvátí lítost. Zatím jsem nezažila, jen říkám, že tomu věřím, že některé rady prostě na dané dítě nejdou aplikovat.

ADD: nechat našeho draka o samotě je též nemožné, ovšem Motýlek píše, že její dítě je o cca 2 roky starší (než to tvé i mé)

LUBAR: V tomhle mám pro Motýlka pochopení: nechat mého syna samotného v pokoji by znamenalo najít zabité dítě a zničené věci, že by vydržel stát v koutě za trest si vůbec nedokážu představit. Nás naštěstí nebije, ale když neopatrně zachází s bratrem (nechce mu ubližovat, ale je občas dost drsný), dostává přes tu ruku, kterou bratra majznul (narval mu lokomotivu do obličeje, pokoušel se mu utrhnout nohu... :-)). (Je mu 21 měsíců.)

_AMBRA_: u nás to bylo to stejný, vyčůral se do záchoda a 5min na to mi nešťastně hlásil, že je počůranej...možná je to nějakej mezistupeň mezi čůráním do plíny a čůráním bez plíny :) ostatně i teď si aris na záchod říká každých 15min když hodně pije...podle mě si prostě ještě úplně neuvědomují, že nemusí jít na záchod pokaždé hned jakmile mají pocit, že se jim chce, že to prostě dokážou i vydržet a jít až je toho víc a je to opravdu potřeba...ono jim to časem dojde, jen to chce trpělivost (což teda není zrovna má silná stránka) :)

ORIKA: tak to mám radost s tebou :)
Dejv si tak 5x denně řekne "mamika zachod" z toho se tak 3x skutečně vyčurá, a i po té, co do wc udělá pár kapek, je schopný se za 5 minut počurat...trošku mám strach, jestli nemá problém s močákem nebo tak něco :/
teď je nastydlý, tak možná i proto je tak učuraný, ale měl to tak i před rýmou :(

nemáte někdo tuhle "naučnou" knížku :)?

myslíte, že opravud může pomoci při učení na nočník?

MOTYLEK: já tenhle typ provinění dost často řeším postavením do kouta... je to jiný způsob izolace, ale podle mě taky dost účinný, a navíc máš dítě pořád pod kontrolou. Odvedu dítě do rohu, řeknu, že se mi jeho chování nelíbí a ať chvilku přemýšlí, co se mi nelíbí a pak ať přijde s návrhem, co s tím uděláme. A funguje to už od nějakých dvou a půl, i když samozřejmě na začátku jsem jim dávala návody, co by asi tak mohli udělat.

ORIKA:
Byt máme docela malý, můžu ho eventuálně poslat do izolace jedině do ložnice nebo do kuchyně a u oken máme v ložnici postel a v kuchyni rohovou lavici, takže si tam může vylézt. Přemístit se to vpodstatě nedá, není kam. A nevěřím si natolik, abych si myslela, že než by si otevřel okno a vyskočil, tak bych si toho všimla, zvládla to odlišit od jiných zvuků -jinak bych do toho pokoje musela chodit každou chvilku, viz níže) a zastavila ho.w
Můj syn, když ho zavřeš do jiné místnosti, tak tam začne otevírat dvířka od nábytku, šuplíky, vytahovat věci apod. Jednou jsem ho nechala chvíli nehlídaného v ložnici, on otevřel skříň a za chvíli mi přinesl sáček s mýma lékama, který k němu spadl z horní přihrádky té skříně, kde jsem je měla, aby na ně nedosáhl.
V kuchyni se zase zvládl pořezat o struny kráječi na vajíčka. To je jedna věc, že si člověk nikdy nemůže být jistý, jestli všechno zajistil tak, aby se dítěti nemohlo nic stát. Druhá věc je, že když ho chci izolovat, tak nechci, aby mi tam udělal velký nepořádek, navíc to pak pro něj není žádný trest, když se mu to vlastně takhle líbí.