SINSEMILLA: Ono se to hodně prolíná. A určitě je to podle konkrétního nastavení rodiny - někde řeší všechno (nebo téměř všechno) společně a někde má každý svoji doménu. Ale stejně i to, co řeší oba, tak k tomu má každý jiný přístup nebo řeší jinou část. Podle mě je to nezaměnitelné a je úplně jedno, kdo se na to dívá jak, ale to, že ty pohledy jsou více či méně rozdílné.
Třeba takové zápasy s dětmi. Když vidím, jak je malý nachystaný a číhá na vhodnou příležitost, kdy na tátu hupsne a zdupe mu žebra a nebo ho zas naopak táta provokuje k "praní se".
Další, co děláme každý jinak, jsou různé procházky a povídání. Tatínek miluje historii a tak vezme dítko třeba do Hradce a tam mu vykládá o historii a architektuře z historického hlediska, já zase z toho filozofického a výtvarného.
V čem byl muž naprosto nepřekonatelný v době úplně miminkovské, to bylo uspávání. Nosil ho v šátku a uzpíval ho jako dědek Vrbák.
Ale to jsou ty rozdíly popsatelné, pak jsou ještě ty nepopsatelné. Každý z nás stejnou věc udělá prostě trochu jinak nebo klade důraz na něco jiného.
ANNAWA: Nebo některé matky ;-)
Ono vůbec tohle máme dost rozdělené. Manželova sestra žije se svým tatínkem a s malou dcerkou. Když jsme u nich na návštěvě, tak malou protřepe, prolítá se s ní po bytě a zablbne si s ní tak, jak to nikdo jiný neumí, a malá ho miluje. Když ale potřebují vybrat nebo dát do kupy nově koupenou autosedačku nebo kočárek a vysvětlit, jak se správně upíná, nebo posledně zase sestavit nějakou kuchyňku, řeknou mně.