CLUBEER: drz se!:)

CLUBEER: Ahoj no bud tam včas:)zaklad jinak te přímo k tomu nepustej stojíš za sklenenou stenou a koukaš co poradit panaka az potom jinak to tam mozna hodis trochu řeznicina ale da se,držím palce a kde to bude

Ahoj manzelka zejtra rodi cisarem. Mate nejaky rady pro me jak se chovat co muzu co nemuzu .. budu u toho a pripravoval jsem se na normalni porod... diky

zdravím, kolegyně vypracovává bakalářskou práci o otcovství ve fázi těhotenství partnerky a prvního roku dítěte. Potřebuje udělat průzkum, a proto mě požádala o přeposlání dotazníkového formuláře.

pokud byste byli ochotní podělit se o svoje zkušenosti, naleznete dotazník zde https://docs.google.com/spreadsheet/viewform?formkey=dE5LbDZuZ2VFMk85YXZHNE5adllUZ1E6MQ

autorka práce je rozumná osoba, matka dvou dospělých dětí.

díky

Můj muž byl u obou porodů, vyplynulo to ze situace - přivezl mě tam a automaticky ho nastěhovali ke mně do pokoje, takže tam zůstal a hotovo. V obou případech byl bezproblémový a nápomocný a obstaral slzy dojetí, protože já nebrečím. Takže za mě určitě je tatínek u porodu jedoznačným přínosem.

YMLADRIS: s jeho názory na přirozený porod dost nadšeně souhlasím :)
co se přítomnosti otce u porodu týče, madietta to vystihla naprosto přesně :)

YMLADRIS: tady zrovna s Odentem souhlasim.

tady je treba nazor Odenta (slavny trochu kontroverzni porodnik), ale tak jemu vadi kdeco, ma spoustu nazoru

Pokud si to rodička přeje, je přítomnost otce a rodiny vítána.
Ale upozorňuje na snahu savců o izolaci během porodu a z tohoto pohledu kriticky hodnotí přítomnost otce u porodu. Chová-li se otec pouze jako pozorovatel, pak prý může normální porod ztížit. Varuje před upovídanými muži, kteří projevují slovem vlastní úzkost a kterou přenášejí na své okolí, a dále před muži s nadměrně protektivním až vlastnickým chováním, kteří rodičku chtějí držet, masírovat nebo se s ní stále pouze mazlit. Žena potřebuje během porodu klid a ne stimulaci.

Michel Odent - Znovuzrozený porod | Těhotenství, porod, vývoj dítěte a nemoci očima předních českých odborníků
http://www.porodnice.cz/node/33409

MADIETTA: Když vy ženský všechno moc řešíte ... čekáme dítě?
Udělali jsme si ho spolu, tak si ho snad ruku v ruce i porodíme.
Pokud tam nechce jít chlap tak je srab, pokud ho tam nechce holka, tak ví asi proč a chlap to musí respektovat :-)

Matky to tu unesly, tak nám otcům zbývá jen pozorovat... :)

Jinak já jsem byl u obou porodů, prostě proto, že jsem tam chtěl být. Žena mi k tomu akorát řekla, že jestli chci jít bude ráda, pokud nechci, tak ať si s tím nelámu hlavu. Žádný společenský tlak být nebo nebýt jsem tak od ní ani od okolí nikdy necítil.

Přijde mi, že je to o dohodě mezi partnery a preferencích - prostě stejně jako je to s čímkoliv jiným. Na druhou stranu instinktivně vnímám, že v tomhle směru jako otec tahám za kratší konec provazu a tak to taky má být. Už jen z toho důvodu, že nepoměrně větší část práce leží na bedrech ženy. Takže v případě, že by mě tam partnerka nechtěla, tak bych tam bez jakéhokoliv váhání nebo ukřivděnosti prostě nešel.

chodí, ale spíš jenom tak pozorujou a sem tam se na něco zeptají, od tlachání jsou tu stejně jako za pravěkých časů ženský ;) jinak já u porodu byl, i když taky nemám pohled na krev atd. příliš v oblibě. ale kupodivu to se mnou neudělalo vůbec nic, úplně v klidu, a přišlo mi taky jako CROSSovi, že jsem tam tak trochu na nic, ale žena si to pochvalovala, asi taky hlavně z těch praktických důvodů - podržet, podat, pokusit se utěšit... přece jenom to asi ta žena cítí trochu jinak - víc emotivně, takže přítomnost partnera u porodu vidí víc jako oporu i psychickýho rázu...

MADIETTA, ANNAWA: pánové sem choděj, ale pánové asi míň mluvěj. Sám nevím, co k tomu říct, byla to přirozená volba.

U porodu jsem byl, moc užitečně jsem si nepřipadal, ale snad to k něčemu bylo. Myslim, že bych k synovi měl stejný vztah i bez emocí u samotného porodu. Změny na vztahu s manželkou nepozoruju. Pro ten jsou prubířským kamenem první měsíce, ne porod samotný (možná je to tím, že porod byl v pohodě, zatímco ty první měsíce jsou hodně náročné; pěkně popsáno je to tady, sám bych to líp nenapsal).

MADIETTA: když oni sem prostě asi nechoděj.

TRISSIE: já jsem si loni s O celkem užila dost porodních bolestí, porod mi několik dní vyvolávali a to jsme byla ráda, že je tam se mnou, když už jsem musela být zavřená v Podolí. Ale taky bych vlastně nejradši byla sama doma.

MADIETTA: Já bych ten porod bez manžela zřejmě nezvládla, protože mi radil, v jaké fázi porodu mám jak správně dýchat, což mi porod hodně ulehčilo.

MADIETTA: já jsem za manžela u porodu velmi vděčná, protože zajišťoval takovou tu základní obsluhu typu "dát napít", hlásil čas, a v druhé době porodní mi na povel PA při kontrakcích tlačil hlavu dolů (na mě to bylo moc koordinace různých pohybů).
ALE - nemocniční část porodu jsem měla velice krátkou (ani ne 2 hodiny od příjmu byl prcek na světě) - a naopak na začátek porodu jsem ho nesnesla ani v jedné místnosti, takže naprosto archetypálně vypadl z domu a dělal cosi na zahradě, zatímco já ječela vevnitř. Představa, že je se mnou x hodin na hekárně, mě trochu děsí.
Ovšem uvidíme u druhého potomka, pokud nějaký bude.

MADIETTA: já jsem možná divná, ale zatímco u prvních dvou porodů můj tehdejší muž byl, přítele jsem tam spíše nechtěla - a ne proto, že omdlívá z krve, ale nějak se před ním více stydím a trochu jsem měla strach, jak se budu chovat. Daleko raději bych bývala byla se svou porodní asistentkou třeba a stačilo by mi, kdyby by někde poblíž, ale na závěr porodu bych ho u sebe nechtěla., ne předchozí hodiny tedy ano. V tomhle to tedy císař vyřešil za mě ;-)

Otec u porodu: společenská nutnost, nebo svobodná volba? - iDNES.cz
http://xman.idnes.cz/otec-u-porodu-spolecenska-nutnost-nebo-svobodna-volba-ppu-/xman-styl.aspx?c=A120510_104625_xman-styl_fro

LURA: já si třeba nedokážu s dětma hrát takový ty dobrodružný erpégéčka "na něco", to má plně v kompetenci tatínek.

SINSEMILLA: Ono se to hodně prolíná. A určitě je to podle konkrétního nastavení rodiny - někde řeší všechno (nebo téměř všechno) společně a někde má každý svoji doménu. Ale stejně i to, co řeší oba, tak k tomu má každý jiný přístup nebo řeší jinou část. Podle mě je to nezaměnitelné a je úplně jedno, kdo se na to dívá jak, ale to, že ty pohledy jsou více či méně rozdílné.
Třeba takové zápasy s dětmi. Když vidím, jak je malý nachystaný a číhá na vhodnou příležitost, kdy na tátu hupsne a zdupe mu žebra a nebo ho zas naopak táta provokuje k "praní se".
Další, co děláme každý jinak, jsou různé procházky a povídání. Tatínek miluje historii a tak vezme dítko třeba do Hradce a tam mu vykládá o historii a architektuře z historického hlediska, já zase z toho filozofického a výtvarného.
V čem byl muž naprosto nepřekonatelný v době úplně miminkovské, to bylo uspávání. Nosil ho v šátku a uzpíval ho jako dědek Vrbák.
Ale to jsou ty rozdíly popsatelné, pak jsou ještě ty nepopsatelné. Každý z nás stejnou věc udělá prostě trochu jinak nebo klade důraz na něco jiného.

ANNAWA: Nebo některé matky ;-)
Ono vůbec tohle máme dost rozdělené. Manželova sestra žije se svým tatínkem a s malou dcerkou. Když jsme u nich na návštěvě, tak malou protřepe, prolítá se s ní po bytě a zablbne si s ní tak, jak to nikdo jiný neumí, a malá ho miluje. Když ale potřebují vybrat nebo dát do kupy nově koupenou autosedačku nebo kočárek a vysvětlit, jak se správně upíná, nebo posledně zase sestavit nějakou kuchyňku, řeknou mně.