SINSEMILLA: já to mám před očima úplně názorně. Veškerý kontakt mého sedmiletého syna s výpočetní technikou spočívá v tom, že mu občas dovolím stavět si u mě na počítači virtuální lego, anebo že spolu něco vyhledáváme na internetu, co nás zajímá, případně že si pustíme nějaký film, který nemáme na DVD.
Ve školce měl nerozlučného kamaráda, s kterým neustále něco společně kreslili a stavěli a budovali... pak se rozešli každý na jinou základku, nicméně občas jsme se tedy s kamarádem a jeho matkou sešli, u nás nebo u nich. No a zatímco můj syn neustále něco zkoumá a studuje, buduje úžasné stavby a artefakty, píše knihy a sám si je ilustruje, tak jeho stejně starý kamarád veškerou svou volnočasovou aktivitu věnuje hraní na počítači. Po půl roce si spolu neměli co říct, protože syna ty hry jednoduše nezajímají, daleko víc ho baví aktivně něco sám dělat, a kamarádství vychladlo.
Tím jsem si zase potvrdila, že na výpočetní techniku má synek ještě času dost. S internetem umí pracovat už teď velmi dobře, naučila jsem ho s vyhledávačem, zná wikipedii, umí si najít spoustu věcí. A aby pařil hry? Mám temnou obavu, že v pubertě se tomu stejně nevyhneme, ale proč to dopustit předčasně?