Mé děti jsou bilingvní, neboť je taková naše rodina. Nese to ssebou problémy (pozdější nástup řeči, špatná výslovnost, kterou řeším s logopedem - a jak se zdá, jsme v nich "ukázková rodina" - prostě ty samé logopedické problémy má každý přesně takový mix). Tady ztíženo i tím, že spousta dětí se kouká na české pohádky (i když nejsou jinak z bilingvních rodin) a kladou prostě ten jazyk v puse jinak, jen vlivem poslouchání pohádek (z čehož bych vysuzovala, že pohádky v angličtině by taky mohly pomoci... nebo poškodit, no :-) záleží na úhlu pohledu).
Jinak nese záměrné učení druhému jazyku v mladém věku sadu rizik (jdou eliminovat! ale je nutné o nich vědět), první z nich je, že se máma věnuje vědomostní stránce (jabko-apple) místo sociální (hraju si s dítětem, rozvíjím jeho duši), při které se jazyk učíme taky, ale necíleně... jako vedlejší efekt podstatnějších aspektů života.
Z té sociální stránky: kontrolovat, aby máma se víc těšila z toho, že ji dítě přineslo kvítek, než že ho označilo za flower...