A teď s dovolením trochu něco z jinýho soudku: dítě nám začalo podivně výrazně mrkat, jako by mělo něco v oku nebo mělo něco s očima, nevím... pozoruju to tak tři týdny až měsíc, dýl asi ne, nebo jsem si toho nevšiml, každopádně si toho nedávno hned všimla i babička z matčiny strany a můj otec, kterej se hned ptal jestli blbě nevidí a jestli nebude potřebovat brejle. Což je ostatně dost pravděpodobný, protože já i matka dítěta brejle máme. Já teda slabší, asi 2 D, matka má víc a musí mít nějaký speciální drahý ztenčovaný skla s vysokým indexem lomu, aby to neměla na hlavě jak popelníky. A teda bych nerad, aby dítě hned v malým věku bylo nějaký poloslepý :-/.
Ještě je varianta, že je to nějakýho psychickýho rázu - nějaký druh obsese, nervozita, stres, vnější projev usilovnýho přemýšlení nebo já nevím co, objevuje se to nahodile - třeba celkem dlouho nic, a pak najednou začne takhle mrko-mžourat, často když mluví s někým, s kým nemluví tak často, nebo když plodí nějaký sáhodlouhý souvětí (to on zase umí).
Vypadá to asi
takhle, ale to se mi podařilo náhodou zachytit poměrně extrémní případ, většinou to bývá míň "okatý".
Ženu jsem instruoval, že by asi nebylo od věci navštívit MUDra, ale máme ještě malý mimino, takže to bohužel není jen tak se sbalit a běžet tam.
Co vy na to? Nesetkali jste se někdo s něčím podobným?