CROSS: Mě ani moc nenapadá, proč bychom naše batole (20 měsíců) neměli do porodnice brát. S rostoucím bříškem jsme dceři často říkali, že bude mít sestru, přestěhovali ji včas do vlastního pokoje, aby neměla pocit, že ji sourozenec vykopl od rodičů... Postupně začala být nadšená z mimin kdekoli je spatřila. Jednoapůl leté batole je každopádně už hodně chytré a leccos ví (tuší) ať už se mu to říká či ne. Tak mi přijde lepší o všem mluvit, samozřejmě přiměřeně věku.
Je fakt, že jsem s ní vždy trávil hodně času a ona nikdy nebyla výrazněji více fixovaná na mámu než na mě.
V porodnici jsme byli každý den, tj. dvakrát. Byla spíše zaraženější a chtěla jít brzo zase ven, procházet se. Nějaká extrémnější reakce by mě asi hodně překvapila.
Doma se k miminku chová strašně hezky, jemně hladí po vlasech, pomáhá (a prstíkem se snaží objevovat oči, nos...). Je takovým detektorem miminčího pláče: hlásí jeho pláč dříve než si ho my všimneme. V poslední době je taková divočejší, což může být novou rodinnou konstelací, ale také nastupujícím obdobím vzdoru.