FARFELOO: U nás když se syn vzbudí, tak volá Mámo. Neřekla bych, že by byl na mě fixovaný, ale je fakt, že muž si s ním hraje a blbne a já řeším ty praktické věci jako oblíct, nakrmit, utřít zadek, pofoukat odřené koleno.
Vtipné je to u mých rodičů, kde když jsem tam já tak děda nesmí nic. Syn vejde do dveří a první co řekne místo "čau" je "dědo ne", všechno musím já. Jakmile tam nejsem tak děda všechno v pohodě smí.

ADD: popsala jsi mého tchána, jen jsi vynechala " neustále mluvící " on si pořád povídá, komentuje co dela i pri mytí nádobí, to má určitě z toho.

Já věřím že ačkoli byl takový "trend" tak mnoho matek to tak nedělalo, nebo ne v tak extrémní formě jako prababa, mého otce ani mou matku nikdo vyrvavat nenechal, oba byli mazlení a nošení, stejně jako jsme byly my se sestrou.
Sranda je že teď by se babka na děcko sapala nejradši pořád, nedá mu pokoj ať už si SAM hraje nebo ho třeba krmim nebo uspavam pořád ho volá a pokrikuje na něj. Jsem přesvědčena, že její přístup mi dost věci komplikuje, třeba už jen to že špatně reaguje na zavolání.

SOLEI: Mám kamarády, kteří to tak dělají, ale to už mi, při ceně chrastítek, přijde jako nadmíra kreativity. :-) I když na fázi, kdy dítě zavrhlo kupovaná chrastítka a vrhlo se na mé lahvičky s léky, takže mu dvě nebo tři naplněné něčím výrazným a se zalepeným víčkem byly dány k dispozici, si vlastně pamatuju. :-)
SOLEI: Tady jsme všichni z té generace, co na ni bylo aplikováno "nechávat spát na zádech na rovné podložce, krmit po třech hodinách, ani o minutu dřív nebo později, sunar pokud možno po šestinedělí, nechat vyřvat, rozhodně nebrat z postýlky a nekonejšit". Mít v tomto jako autoritu svoji matku, už jsem vychovala tři další neuspokojitelné neurotiky, kteří budou do smrti něco hledat. :-)
ORIKA: A píšu lego / panenky / obchod a tři tečky navrch - neříkám, že každé dítě miluje lego, ale že na uspokojení dítěte +- školkového věku už jsou potřeba peníze a málokdy jich je dost, zatímco půlroční dítě investované peníze neurazí, ale ani zásadně nenadchnou.

ORIKA: neví .
Pratchyni kdysi řekli , že dítě nemá nosit, ale má na něj mluvit. Ani její matka si nesměla miminko pochovat. Opravdu nezapojila ani hlavu ani srdce a nechala si nakecat spoustu bludů.

SINSEMILLA:
ORIKA: Vždyť neříkám, že to je úplný vyhazování peněz (hrazdička jako taková je fajn, ale většině dětí stačí úplně obyčejná) nebo že je touha něco koupit nepochopitelná, ale že při zpětném pohledu si člověk říká, že by se mu hodila každá desetikoruna na hračky navíc, protože tříleté a starší dítě už ví, že chce tohle konkrétní auto nebo lego kostku s očičkama, zatímco když půlročnímu dítěti nedáš třetí chrastítko, bohatě si vystačí s dvěma. :-) Jen předávám zkušenost, nic víc.

ADD: budu za hnusnou, ale to přežiju - opravdu si nemyslím, že jakémukoli rodiči je třeba říkat, že miminko potřebuje hlavně laskavou matku a její náruč (a pár hraček), to ví opravdu každej blbec...
tvoje moudrá rada je sice hezká, ale opět - nelze ji brát universálně a nehodí se pro každého rodiče / každé dítě...třeba zrovna u nás by byla na dvě věci, ne každé dítě totiž úderem 3 let začne zbožňovat lego...prostě jako vždy, vše je individuální a to, že si někdo dovolí koupit hrací deku neznamená, že vyhazuje peníze...u nás to byla u druhorozeného prvních 9 měsíců věc k nezaplacení

ADD: jasně, malé dítě toho nepotřebuje moc, na druhou stranu kontext může být podobný jako u nás - látkový pleny mám po starším, kočárek nám koupí prarodiče, oblečení jsem zdědila mrtě. my třeba kupovali postýlku z druhý ruky, z druhý ruky za čtvrtinovou cenu tu hrací deku s hrazdou a přebalovák. toť vše. no a de facto všechno máme. zas třeba chceš očekávanému dítěti něco pořídit, když se zatím realizují všichni okolo a na tebe pomalu nic nezbývá.

ADD: Užitečná rada, to zkusim praktikovat :)

ORIKA: Super, aspon nejsem sama

SINSEMILLA: tak to jsem na tom uplne stejne, taky jsem porizovala az pro druheho a vychytala dobrou slevu :-)
A s tou ikea hrazdickou jsem mela taky stejny pocit :-)

BRKODLAK: já měla hrazdicku veskrze jen deku, nedělala nic, jen visela nad mladíkem a koukali na nej plysaci, interaktivita byla v tom , že se snažil na to dosáhnou a když se mu to povedlo tak to na Sebe strhnul a začal hlodat , stejně jako kolotoč. Jediné co trochu odolávalo byl plysak nebo uzel z barevných hadriku zavěšeny na gumě na stativu, ale to bylo nejspíš tim , že ten jsme stavěli když byl v uvázaný v houpatku.

ORIKA: Ja jsem treba naopak hrazdicku pro prvni nemela a ted jsem ji poridila. Z druhe ruky tady pres nyx za necele petikilo. Pamatuju si, jak jsem vecne vymyslela system, jak tu erikovu v podstate jedinou oblibenou hracku, s kterou si vystacil minimalne do pul roku, pripevnit nad nej.

Nase hrazda ma nejaky klasicky zviratkovy motiv a visi tam toho pomerne dost, coz predpokladam, ze budu redukovat na par hracek nebo jednu, podle toho, co bude malou bavit. Umi to hrat nejakou melodii, coz moc neplanuju pouzivat, nicmene tusim, ze starsi bracha to segre zapinat bude, protoze "tlacitko", co neco dela.

Jak mam rada drevene veci, tak do ty ikeacky leky bych nesla, se nejak bojim, ze by se to na dite mohlo spadnout/starsi dite shodit. Mozna ne, ale nejak mi proste nepadla do oka

BRKODLAK: zensky vlezou vsude, nenadelas nic. A skvadra matek terorizuje skoro cely nyx. Ovladla uz i sovinisticka auditka :)

Za me je vcelku sumak, kterou hrazdicku vyberes, pokud to nekoupis nekde na trznici :)

Moje deti hrazdicky nijak vyrazne nebraly, dokud se je naucily rozkladat. Meli jsme takovy obycejny, veseli jsme na ne hracky, ktery deti bavily (takovy ty natahovaci housenky a zirafy).

BRKODLAK: takže ty mu to pustíš a ono to pak pozná, že už je dítě unavený, a blikat přestane?

protože to, že blikání nemusíš zapnout, je snad jasný. ale když už ho zapneš, tak buď budeš celou dobu dítě hlídat, jestli ti ještě o tu stimulaci a interakci stojí, a pak se můžeš stejně dobře věnovat přímo dítěti a ne blikajícímu nesmyslu, anebo ho hlídat nebudeš a riskuješ, že ho přehltíš.
to je to, co se ti tu snažíme sdělit. že to je drahá a zbytečná funkce. navíc dítě spíš stojí o pozornost lidí než strojů.

hele, my jsme si na začátku taky v úporné snaze o rozvíjení natahali domů spoustu zbytečnejch krámů. ale tohle by mi přišlo za čárou už tehdy...