• úvod
  • témata
  • události
  • tržiště
  • diskuze
  • nástěnka
  • přihlásit
    registrace
    ztracené heslo?
    IJACZEKOtcovský cit... když dva... býti rodičem, bezpečný domov a hračky, kočárek, autosedačka a v neposlední řadě miminko ...
    CROSS
    CROSS --- ---
    FARFELOO: co ti budu povídat, teď jsme oba od dětí chytli nějakou tu rýmičku, žena skoro nemůže mluvit (já si to odbyl minulej týden) a do toho se po ní oba vrhaj... záhul je to správný slovo.

    Jednoduchý to rozhodně neni, ale to s dětma nikdy. Někdy je opravdu složitý proniknout do jejich myšlení a aspoň odhadnout, co se v tý hlavě odehrává.
    FARFELOO
    FARFELOO --- ---
    CROSS: Díky! To je hodně hezká odpověď! Já přemýšlím, jestli to není tím, že se mnou si prostě hraje a má mě na zábavu a má to tak rozdělený (práce x zábava). Často mě fascinuje, jak mají ty děti zajetý věci... na co všechno si vzpomenou a hlavně jakýma drobnostma jsou ty vzpomínky vyvolaný:-) Nesnažím se hledat chyby, věřím, že to přejde, až bude větší, jen to je na partnerku dost velkej záhul a když je to vyhrocený a nemůžu pomoct, tak to není jednoduchý, no...
    CROSS
    CROSS --- ---
    FARFELOO: u nás je to tak, že starší syn (3 a půl) má prostě svůj žebříček priorit. Pokud je žena k dispozici, tak rozhodně všechno máma máma, v noci volá taky především ji a klidně mě pošle pryč, když za ním přijdu (jako pokud nejde o krizovou situaci, tak si to nechá rozmluvit, myslím tím na argument "nebudeme maminku budit"). Soudíme, že tomu asi "pomohlo", když s ním podstatně víc času v prvním roce trávila manželka. Mladší syn s tím teď začíná (tomu je 16 měsíců), ale podle mě v tom je hodně element soutěživosti, kdy když si maminku nárokuje jeden, tak hned musí i druhej. Mladšího syna ukládám spát víceméně jen já, stejně tak primárně k němu v noci vstávám taky já, právě abychom tu závislost na matce potlačili. Do nějaké míry to funguje. (On teda mladší syn je vůbec takovej... víc nezávislej.) Ani s tim starším to nebylo jednobarevné, noci strávené s ním bych nespočítal (spal hodně špatně tak do dvou let, pak už jenom špatně ;-]). Čistě v času stráveném společně to podle mě není.

    Jako když na mě křičí, abych šel pryč, že chce mámu, neni to nejlepší pocit, ale stává se to spíš výjimečně a souvislost to má taky s tim, nakolik se malej zrovna ovládá -- o víkendech tj. mimo školku už vynechává odpolední spánek a když je pak večer unavenej, moc se neovládá. Další věc jem že děti v tomhle věku si dost potrpěj na pravidelné vzorce chování, takže prostě jak si na něco zvyknou, tak to potom vyžadujou. (Starší syn např. svoje večerní mlíko nebo dneska spíš kakao pije výhradně z jedný kojenecký lahvičky, ačkoli jinak normálně pije ze skleničky nebo z hrnku.)

    Na druhou stranu myslim, že s ním mám úplně normální vztah, v létě jsem s ním byl týden sám a bylo to úplně v pohodě. (Myslim, že jsem to tu psal. Ptal se hlavně po bráškovi, po mámě ani moc ne. ;-]) Jakmile maminka zmizí z dohledu, nastupuje prostě další místo v žebříčku priorit (já). Horší je to pro babičky, ty jsou až daleko za námi rodiči (ale je to taky tim, že je vídá zřídka). Samo, zeptá se, kde je máma a kdy přijde, ale nechá si to vysvětlit.

    Řekl bych, že do určité míry je to prostě normální. Můj přístup je, že to chce s dítětem trávit čas o samotě, myslím jen jeden rodič, ať to bere jako něco normálního. Navíc některé aktivity s dětma provádí jen jeden z nás (např. chceš si hrát s Legem -- tak to jdi za tatínkem) plus knihy máme přirozeně rozdělené, protože žena jim knihy v češtině nečte. Takže když má syn období Pejska a kočičky, nebo Ferdy mravence, ukládám ho spát já, když to pomine (ono to zas přijde), tak žena... Stejně tak mu každej povídáme jiný pohádky. Popisuju čistě, jak je to u nás.

    Míra je individuální, pokud se tomuhle dítě aktivně nevyhýbá, tak si myslim, že je to v pohodě a časem se to usadí. Jak jsem psal, u staršího syna je ta fixace taková proměnlivá a záleží prostě na tom, v jaký je celkově náladě.

    Ono to bude celý složitější, když to teď tak píšu -- syn třeba dost oblibuje ;-] mýho bráchu tj. svého strýce, zatímco bráchovu ženu moc nemusí (přece jenom, to je maminka bratrance, a tudíž nějaká cizí maminka ;-]).
    SITH
    SITH --- ---
    FARFELOO: mno úplně dobře to nenesu, ale když mě večer uvítá "Táta, Táta", a máme pro sebe tu hodinku, tak mi to stačí. Ten úsměv a vidět jí veselou, to je best feeling ever.
    FARFELOO
    FARFELOO --- ---
    SITH: já s ní trávím teda o dost víc času, často teď pracuju z domů, takže jsme spolu i přes den. Když jsme spolu, tak akorát řekne co máma dělá, že není s náma.

    Jinak: Nejde mi o praktický rady. řeči o pravidelných společných aktivitách a tak si nechte pro sebe. Jde mi o to, jak to ostatní fotři nesou. Dík.
    ADD
    ADD --- ---
    SITH: Nemusí být. Kluci byli od prvního roku (do té doby řešili jen mlíko a tulení, na to jsem byla lepší já) fixovaní víc na otce, i když je doma dost málo. Večer se ptaví, kdy přijde, dlouho nechtěli chodit spát, dokud nebude doma. Když je pryč, pořád řeší, kdy přijde. Nepotřebují si s ním hrát (to ani se mnou), ale chtějí ho mít v dosahu.
    SITH
    SITH --- ---
    FARFELOO: tak dítě bude víc fixovaného na toho, s kým tráví více času. Já jsem přes den v práci, přijdu domu v šest večer. Dcerka se chodí koupat a spát v 7, takže jí cca vidím tak hodinu denně. To stihmeme trošku si pohrát, zaskákat si (je jí 17 měsíců) a udělat pár kroků kolem sedačky v obýváku.
    Když přijdu domu a slyší otevírat se dveře, křičí Táta Táta. To je super. Ale jakmile žena odejde z pokoje, dítě si toho všimne a zavolá Máma. Hlídá si jí, kontroluje její přítomnost.
    Když vezmu dceru na vycházku jen já sám, občas zavolá máma, ale jinak jí je to jedno. Když beru dítě na celý den pryč, aby si žena odpočinula, taky si párkrát denně vzpomene na mámu, ale nic histerického.
    Beru to zkrátka jako daň za to, že s ní nejsem téměř celý den
    DALEEN
    DALEEN --- ---
    FARFELOO: U nás když se syn vzbudí, tak volá Mámo. Neřekla bych, že by byl na mě fixovaný, ale je fakt, že muž si s ním hraje a blbne a já řeším ty praktické věci jako oblíct, nakrmit, utřít zadek, pofoukat odřené koleno.
    Vtipné je to u mých rodičů, kde když jsem tam já tak děda nesmí nic. Syn vejde do dveří a první co řekne místo "čau" je "dědo ne", všechno musím já. Jakmile tam nejsem tak děda všechno v pohodě smí.
    FARFELOO
    FARFELOO --- ---
    Taky tady někdo řeší fixaci dítěte na mámu? Já nemůžu skoro nic udělat, pokud je máma v bytě, tak musí všechno ona. Já můžu číst, hrát si, jít ven, tancovat, ale jakmile jde o nějakou nutnou činnost, tak nesmím nic. Včera se kamarádovi vzbudil v noci syn a do vysílačky volal: "Tati! Tati!", tak mi to bylo dost líto...
    HABRENKA
    HABRENKA --- ---
    chm, mne se tohle auditko libilo, ze je strucne, jasne a snad i vice technicky zamerene... pro chlapy, co veci vidi trochu jinak a zensky, co to chapou... tohle je tu na mne trochu moc, sorry
    SOLEI
    SOLEI --- ---
    ADD: popsala jsi mého tchána, jen jsi vynechala " neustále mluvící " on si pořád povídá, komentuje co dela i pri mytí nádobí, to má určitě z toho.

    Já věřím že ačkoli byl takový "trend" tak mnoho matek to tak nedělalo, nebo ne v tak extrémní formě jako prababa, mého otce ani mou matku nikdo vyrvavat nenechal, oba byli mazlení a nošení, stejně jako jsme byly my se sestrou.
    Sranda je že teď by se babka na děcko sapala nejradši pořád, nedá mu pokoj ať už si SAM hraje nebo ho třeba krmim nebo uspavam pořád ho volá a pokrikuje na něj. Jsem přesvědčena, že její přístup mi dost věci komplikuje, třeba už jen to že špatně reaguje na zavolání.
    FUNTL
    FUNTL --- ---
    ADD: já bych souhlasila, ale ten úsporný režim bych klidně vztáhla i na dítě 3+. Jako ne, že ho držet o chlebu vodě Bibli, ale zas takový hory Lega snad nejsou nutný, aby na to padaly úspory. Souhlasím, že od toho školkového věku už se s dětmi dá podnikat víc věcí, ale pořád se to dá udržet v rozumné míře. Za sebe hlásím, že krom narozenin a Vánoc se to ročně vejde tak třeba do 3 - 4 knih na dítě (chodíme do knihovny) plus třeba 1 - 2 her/stavebnic. Nepočítám bublifuky a podobné spotřební zboží :)
    Mě ten byznys zaměřený na tahání z kapes rodičů osobně velmi rozčiluje a snažím se velmi tomu nepodléhat a děti na to nezvykat. Beztak mám zkušenost, že když pak na Vánoce přesáhne počet kusů dárků tak asi tři na dítě, tak už je to nad hranicí toho, aby z toho měly radost, a je to už jen konzum.
    ADD
    ADD --- ---
    SOLEI: Mám kamarády, kteří to tak dělají, ale to už mi, při ceně chrastítek, přijde jako nadmíra kreativity. :-) I když na fázi, kdy dítě zavrhlo kupovaná chrastítka a vrhlo se na mé lahvičky s léky, takže mu dvě nebo tři naplněné něčím výrazným a se zalepeným víčkem byly dány k dispozici, si vlastně pamatuju. :-)
    SOLEI: Tady jsme všichni z té generace, co na ni bylo aplikováno "nechávat spát na zádech na rovné podložce, krmit po třech hodinách, ani o minutu dřív nebo později, sunar pokud možno po šestinedělí, nechat vyřvat, rozhodně nebrat z postýlky a nekonejšit". Mít v tomto jako autoritu svoji matku, už jsem vychovala tři další neuspokojitelné neurotiky, kteří budou do smrti něco hledat. :-)
    ORIKA: A píšu lego / panenky / obchod a tři tečky navrch - neříkám, že každé dítě miluje lego, ale že na uspokojení dítěte +- školkového věku už jsou potřeba peníze a málokdy jich je dost, zatímco půlroční dítě investované peníze neurazí, ale ani zásadně nenadchnou.
    SOLEI
    SOLEI --- ---
    ADD: chrastitko netreba, nejlepší je malá plastová lahvičky s kaminkama nebo fazolema :-)....
    SOLEI
    SOLEI --- ---
    ORIKA: neví .
    Pratchyni kdysi řekli , že dítě nemá nosit, ale má na něj mluvit. Ani její matka si nesměla miminko pochovat. Opravdu nezapojila ani hlavu ani srdce a nechala si nakecat spoustu bludů.
    ADD
    ADD --- ---
    SINSEMILLA:
    ORIKA: Vždyť neříkám, že to je úplný vyhazování peněz (hrazdička jako taková je fajn, ale většině dětí stačí úplně obyčejná) nebo že je touha něco koupit nepochopitelná, ale že při zpětném pohledu si člověk říká, že by se mu hodila každá desetikoruna na hračky navíc, protože tříleté a starší dítě už ví, že chce tohle konkrétní auto nebo lego kostku s očičkama, zatímco když půlročnímu dítěti nedáš třetí chrastítko, bohatě si vystačí s dvěma. :-) Jen předávám zkušenost, nic víc.
    ORIKA
    ORIKA --- ---
    ADD: budu za hnusnou, ale to přežiju - opravdu si nemyslím, že jakémukoli rodiči je třeba říkat, že miminko potřebuje hlavně laskavou matku a její náruč (a pár hraček), to ví opravdu každej blbec...
    tvoje moudrá rada je sice hezká, ale opět - nelze ji brát universálně a nehodí se pro každého rodiče / každé dítě...třeba zrovna u nás by byla na dvě věci, ne každé dítě totiž úderem 3 let začne zbožňovat lego...prostě jako vždy, vše je individuální a to, že si někdo dovolí koupit hrací deku neznamená, že vyhazuje peníze...u nás to byla u druhorozeného prvních 9 měsíců věc k nezaplacení
    SINSEMILLA
    SINSEMILLA --- ---
    ADD: jasně, malé dítě toho nepotřebuje moc, na druhou stranu kontext může být podobný jako u nás - látkový pleny mám po starším, kočárek nám koupí prarodiče, oblečení jsem zdědila mrtě. my třeba kupovali postýlku z druhý ruky, z druhý ruky za čtvrtinovou cenu tu hrací deku s hrazdou a přebalovák. toť vše. no a de facto všechno máme. zas třeba chceš očekávanému dítěti něco pořídit, když se zatím realizují všichni okolo a na tebe pomalu nic nezbývá.
    _PLASA_
    _PLASA_ --- ---
    ADD: Užitečná rada, to zkusim praktikovat :)
    ADD
    ADD --- ---
    ORIKA: No jo, ale pak si leckteří rodiče rvou vlasy. On má málokdo nečerpatelný rozpočet a iniciativu a beru jako pozitivum, když je nadšený prvorodič varován, že miminku stačí laskavá maminka a pár hraček, zatímco u tříletého dítka je dobrá každá koruna a každý centimetr krychlový v dětském pokoji, aby se dokoupil další díl oblíbené stavebnice (pokojíku pro panenky / obchodu /...). Za mě: první tři roky se při každém popudu něco koupit párkrát nadechnout, zvážit nezbytnost a pak vložit odpovídající obnos do kasičky. Po třetích narozeninách kasičku otevřít, zajásat a jít nakopit lego. :-)
    Kliknutím sem můžete změnit nastavení reklam