KERRAY: tak to je jasný
řeším dilema mezi touhou být blízko lidí, který mám ráda, a touhou být v přírodě, kde je klid, čistej vzduch, atd
dlouhodobě to druhý je nezbytnost :)...takže je otázka jak to skloubit s tím prvním
a taky je otázka, jak to řešit, pokud člověk necítí touhu být vyloženě zemědělcem, neustále přítomným u pole a zvěře, což teda necítím ;)
Teď mi vyvstal jeden obraz z knihy Toma Hodkingsona "Jak být volný". Hodně tam píše o tom, jak to chodilo ve středověké Anglii. A mimo jiné zmiňuje, že na běžné usedlosti žilo třeba několik desítek lidí. Všechny uživila, pro všechny bylo místo, a každej dělal, co zvládl a na co se hodil.
Dneska v tom samém objektu a z těch samých pozemků žijí třeba tři lidi, jedna atomizovaná rodina.
Věřím, že by šlo najít způsob, jak by v jednom prostoru (statek, několik domů apod), mohli žít různí lidi s různýma cestama, a každej by přispíval něčím, různejma druhama práce, dovedností, kontaktů, nebo klidně penězma. Samozřejmě dneska potřebujeme víc osobního prostoru než ve středověku, a bylo by žádoucí ho udělat, pro někoho je to vlastní místnost, pro někoho vlastní byt, pro někoho vlastní samostatně stojící dům ;-D Ale ten princip, že se dají dohromady různí lidi, mi přijde dobrej.
Jen takový nesouvislý myšlenky zatím, prosím nepodrobujte to brutální kritice, kdo k tomu máte sklony ;-D
Je jasné, že tu jsou lidi, kteří mají tyhle věci daleko víc promyšlené, nebo už je aktivně řeší, a bude moc super, když o tom napíšou :)
Pro mně je to na úrovni vize, kterou už nějakou chvíli probíráme různě, kdykoli potkám dalšího člověka, kterej to cítí podobně.
A ráda bych tu tímto začla debatu o takových vizích :)