YMLADRIS: oslovit me, nikdy nebyl problem... spis nebyl moc nikdo kdo by to zkousel.... a v tech opravdu hranicnich chvilich byl nekdy problem ode mne odpovedet, ale s oslovenim neni problem... naopak ta cast "ja" ve mne si nepreje nic vic nez byt oslovena...
jak rikam, urazila jsem kus cesty, uz je to ona, muj muz ji vymyslel hezke jmeno, snazila jsem se s ni mluvit (huleni v tomhle uzasne pomahalo, nekolikrat mi to umoznilo pomerne rozumnej dialog), snazim se zohlednovat jeji prani, protoze potom me nema tendence tolik trapit. v posledni dobe mam pocit ze se tolik neozyva, ale je mozne ze si to spis min uvedomuju. je to tezke protoze mam velkou tendenci tyhle veci zapominat kdyz si je nenapisu...
premyslela jsem o tom jestli by se nejak dala sesadit do te id-superego konstrukce, ale nevim nevim...
YMLADRIS: jee kytku to jsem mela taky :) akorat nakonec umrela...ale chvili me to tesilo, brala jsem to jako stastne nelogicke chovani :)
anti depresivum... jo jasne.. myslim ze diky huleni prave uz nemam ty stavy kdy clovek zatuhne depresi ze se nemuze pohnout... nekdy s lehkou nadsazkou rikam ze me to vlastne udrzelo nazivu ze jsem z toho okna nikdy neskocila...