YMLADRIS: Píšu kraviny, pardon.
Matky, co jsou totálně v pohodě, tu moc nevidím, evidentně to patláme všechny, jak se dá, supermatky tu dlouho neobstojí. To, co bylo potřeba říct je, že je moc fajn vidět, když je někdo ve stejný situaci, řeší stejný problémy (stárnutí, výchova, přechody do školy, a.t.d.) a je z toho taky rozhozenej. V tom jsou ty přechodové "rituály" fajn. A ty tady v zásadě jsou. Což je jedna z výhod života v Prdelákově. Všichni sice všechno o všech vědí a příšerně se drbe, nic se neschová, ale v krizovkách je to i dobrý, mámy si řeknou "nojo, mezi třetím a čtvrtým rokem - horor, mají nějakou pubertu, či co" tátové to odkejvou s pivem v ruce "člověk by je nejradši řezal", postěžujem si, do určité míry se povzbudíme faktem, že jsme na stejné lodi. Paradoxně stačí jen do té skupiny rodičů, co tu konkrétní změnu mají na krku, patřit.