Karel je bohatý obchodník, má ženu, krásné děti všechno se mu daří. A tu jednoho dne jeho podnik obstaví, všechno mu zabaví, přijde o dům, žena se s ním rozvede, děti se s ním přestanou bavit, Karel onemocní a kvůli nemoci ani nenajde práci, a zůstane na ulici jako žebrák a nakonec mu neštovice tak zohyzdí tvář, že se od něj odvrací i lidé na ulici a nikdo mu do klobouku nehodí ani malou minci.
I klečí Karel na chodníku a vzpíná ruce k Bohu a volá, "Ach Bože, čím jsem se provinil, co jsem ti udělal, že jsi tohle všechno dopustil. Vždycky jsem tě ctil, do kostela chodil, milodary dával, vše činil dle tvých přikázání."
Nebesa se rozestoupí, z mraků se vynoří boží tvář, zamyšleně na Karla hledí a praví: "Víš co, Karle, já ti vlastně ani nevím. Prostě mě tak nějak sereš."