Když sem včera volal Danovi, kterej nás v tréningách vedl, řek mi, že takovej asi byl její osud. Hrozně moc nás toho naučila a změnila můj pohled na pitbuly, stafy..
Vyšlapala cestu po který budem chodit se psama, který se k nám dostanou. Budem s nima trénovat a připravovat na soutěže. Zvyšovat naděje na jejich umístění v dobrejch rodinách.

Díky za podporu Kelči, dík za všechno.

HYSTERIA: to je mi moc líto Míšo.. Já jsem to včera četla a nebyla jsem ani schopná něco napsat. Nejsem ani teď.. Vzalo mne to, jako by to byla moje vlastní :/ Mám ale potřebu projevit lítost a popřát upřímnou soustrast, takže se prostě připojuji. Hrozně moc jsem ji fandila a přála jsem ji do budoucna rodinu, kterou si zaslouží :´( Nicméně, i to, že se dostala k vám pro ni jistě byla výhra, pro vás svým způsobem taky - jsem si jistá, že vás zbožňovala a vím, že vy taky ;) Jak už jsem Ti psala, obdivuju vaši práci a věřím, že i tohleto, celá tahle záležitost a ztráta vás posune zase o krok - né - o skok! dopředu..

Kelyšová, pozdravuj tam všechny naše psí kámoše a kámošky..

HYSTERIA: sledovala jsem váš společnej příběh s Kelly od začátku, byť jen jako tichej čtenář... tohle je hodně smutná zpráva :(
přeju co nejvíc sil a smekám klobouk před váma všema za to, co všechno jste pro ní dělali a že jste to nevzdávali.

každá pohádka nekončí "a žili šťastně až do smrti", ale to rozhodně neznamená, že by ta pohádka za nic nestála... moc si vážím vaší práce s Kelly i to jak jste s ní pracovali do posledních sil. Rozhodně si nemáte co vyčítat, byli jste tady s ní do konce a dali jste jí vše co potřebovala. Pracovali jste s ní velice dobře, neváhali jste zapojit všemožné odborníky, obětovali jste jí čas, peníze,úsilí i nervy, to by rozhodně každý neudělal! Proto máte můj obrovský obdiv za práci s ní a za to že jste zkusili vše.
Dali jste jí příležitost, tu by už asi normálně nedostala.
Děkuju dog-pointu, že věci nevzdává a umí je řešit tak jak se řešit mají v nejlepším souladu s potřeby pejsků.

R.I.P.

R.I.P :( alespoň jste jí dali šanci a myslím, že alespoň na chvíli mohla poznat, že lidé mohou být i dobří. Myslím že píšu za všechny co Vás obdivují a cení si vaší práce a proto děkujeme za to co děláte!

Kelly, bojovali jsme bok po boku téměř rok. Posledních 14 dní s tebou nebylo vůbec jednoduchých, ale nyní.... nyní už chápeme....:(
Největší souboj o život jsme sváděli od včerejší noci až do dnešního dne. A to souboj o TVŮJ život. Byli jsme v pohotovosti, nespali jsme...

Tvoje předchozí nepochopitelné záchvaty byly neobvyklé, nechápali jsme, co se ti honí hlavou, ale už je nám jasné, že tvoje souboje byly tvrdé souboje o život, tvoje vnitřní souboje, které ti nebylo umožněno ovládat a ke kterým tě nutilo něco v tvém těle...možná bolístka, možná něco v tvé hlavě....

Včera večer, Kellynko, tě tvůj neutěšující záchvat štval proti tobě samé, nechtěla jsi ublížit jen nám, ale ubližovala jsi nevědomky i sobě a svému tělu...Bylo velmi těžké na to koukat a jen bezmocně přihlížet... nešlo tě uklidnit, nebyly po ruce žádné léky, které by ti pomohly. Toto se opakovalo i dnes ráno. Vzali jsme tě a odvezli na veterinu. Při druhé návštěvě veterinární ordinace už nebylo pomoci... Ve 12:15 tvé srdíčko dotlouklo v náručí tvého kouče a cvičitele Honzy, byl s tebou, nebyla jsi sama...

Tvé záchvaty byly tebou nekontrolovatelné, nikdo pořádně neví, co se vlastně dělo. Tvoje diagnóza zněla: jakási forma silných epileptické záchvatů....
Zažádali jsme o posmrtné vyšetření tvého tělíčka, které nám řekne víc.. třeba právě to, že v tvé hlavičce nebylo vše v pořádku a i když jsi se snažila, tak to nešlo, nemohla jsi být pejskem, kterého by si někdo vzal a miloval ho...
Dělali jsme pro tebe maximum, dali ti nové přátele, nový směr života, nové zážitky... chtěli jsme ti dát i novou rodinu... v tomto jsme to do konce nedotáhli a mrzí nás to, promiň nám to....
Ale měla jsi nás, Kellynko, budeš navždy v našich srdcích...